Týrání a ponížení
O poslanci Petru Kottovi toho bylo v minulých dnech popsáno mnoho, ale například o týraných dětech, kterých je u nás daleko víc, s takovou chutí nemluvíme, říká ve svém komentáři jinými slovy jeho autor Jiří Tomáš Blažek.
Zhruba dvacet tisíc případů týrání dětí vyšetřují u nás policisté ročně, avšak nevládní organizace tvrdí, že případů je mnohem víc. Čas od času vzruší veřejnost soudem projednávaný případ týraného dítěte; naposledy to byl tachovský příběh čtrnáctiletého chlapce, kterého otec koupal v ledové vodě, případně ho, oblečeného pouze do pyžama, vyhazoval na mráz. Dostal rok s podmíněným odkladem na tři léta. Zda je to málo nebo hodně, posoudí každý posluchač sám. Ne každý si už ale udělá čas, a je ochotný zabývat se cizím problémem v návalu problémů vlastních o mnoho déle, než mu trvá dočtení zprávy o té brutalitě, protože jiné brutality na novinové stránce ještě čekají. A tak zase na polonahého kluka na sněhu někde ve Stříbře lidé zapomenou. Vždyť prý bral doma peníze, táta ho potrestal, a nakonec ani neumřel, takže co to je za případ? Špička ledovce je to, tím je velký. A jeden z takových případů týrání by měl konečně nadzdvihnout nejenom státní orgány, od sociální péče přes polici až k soudům, ale každého souseda, každého z nás.
Před několika lety jsem si doma zapomněl klíče a domů jsem se dostal pouze s pomocí zámečníka, který rozbrušovačkou uvolnil bezpečnostní zámek teprve po více než půl hodině. Bylo to v paneláku, ale způsobený hluk, zesílený štěkajícím psem uvnitř bytu, vzbudil podezření z něčeho nenormálního pouze jednoho z mnoha sousedů ve velkém domě, který přišel vlastně jenom proto, že ho tak velký dopolední kravál nepříjemně vzbudil. Vzpomenu si na tuto netečnost pokaždé, když se přihodí něco podobného, když někdo unese a znásilní mladou dívku, když někdo přehlíží, zapírá, nebo dokonce schvaluje proplacením faktury řezání kravských rohů, když do školky přicházejí děti s nepřirozenými podlitinami, když stále opilou matku malého dítěte necháme tak dlouho trápit dítě vlastní existencí, až to dítě jednou zalehne a usmrtí. Přijde zločin, popíšeme ho, a. zapomeneme. Protože jiná brutalita
A pak přijde nějaká opilost nějakého politického nýmanda, který zrovna má to štěstí, že jeho hlas má velkou politickou cenu. Jakou cenu ale doopravdy může mít? Zřejmě velkou, stojí-li všem médiím za to důkladně zjišťovat jeho pohyb po restauracích v posledních dnech a hodinách. Všichni tím žijí, všichni se zdají být lepšími, všichni odsuzují samoodsouzence. Vysvětlení není složité; najednou se to totiž týká nás. Našich peněz na jeho plat, našich ambicí být lepším toho opilce, chutí být morálnějším. Nikdo nezná jeho příběh celý, zná jenom tu část o nehlasování, ale on opravdu není v této souvislosti příliš důležitý. Důležité je, že dokud si nebudeme všímat těch týraných dětí a bude nás víc zajímat kolik toho a v jakém pořadí vypil nějaký bezvýznamný občanský či jiný demokrat, nejsme lepší a nemůžeme si to ani v duchu říkat. Problémy poslanců Kottů začínají blíž našim domovům, než se nám z novin zdá.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
