Ulice

Chodíme, jezdíme, bloumáme po nich - a po chodnících. Zlobíme se, když je
zase rozkopávají. Rozčilujeme se, když kvůli kavalkádě automobilů nemůžeme
bezpečně přejít - a přechod je daleko, pokud vůbec.

Ulice.

Každá má nějaké jméno. V menších obcích bývala skoro vždycky ulice Hlavní -
ve "Vedlejší" by asi nikdo bydlit nechtěl. Jindy je to třeba Malá, Úzká,
Horní, či Pražská nebo Plzeňská, ba někdy jsou to i jména půvabná - třeba
Motýlí, Heřmánková či Ke kukačce. K raritám v Plzni patří ulice, kterou se
chodívalo na houby - zve se K merfánům.

Většina těchto názvů ulic každému z nás něco říká. Horší už to bývá, když se
ulice jmenuje po někom. Jistě: Palackého, Masarykova, Tylova, Husova a
podobná jména jsou zase každému jasná. Záměrně odhlížím od dob politických
kolotočů, kdy se nějaká ulice slavnostně pojmenovala po nějakém vůdci aby
pak - když se zjistilo, že on vůbec nebyl tak hodný, jak se tvrdilo - byla
potichounku přejmenována zase po nějakém jiném papaláši. Patrně nechtěným
paradoxem dob totality byla ulice Osvobozených politických vězňů - jako by
si památka těch, kteří se z lágrů a vězení vůbec nevrátili nezasloužila
minimálně stejnou úctu.

Horní Bystřice - opravená ulice nad školou|foto:Gabriela Hauptvogelová, Český rozhlas

Ale co když se řekněme v Plzni třeba zeptám i obyvatele té které ulice co mu
říká jméno Adélova, Dítětova, Stehlíkova - a mohl bych pokračovat. Moje
maličkost přes čtyřicet let bydlí v ulici zvané původně Majerova,
přejmenované na Engelsovu, po listopadu 1989 krátce zvanou Jiřího Trnky,
načež se plzeňští uliconázvitelé přece jenom rozumně vrátili k původnímu
názvu - tedy znovu Majerova. Je pojmenována po člověku, který se před 125
léty význačně zasloužil o to, že byla v Plzni otevřena jedna z tehdy mála
průmyslových škol v rakouském mocnářství a stal se také jejím prvním
ředitelem. Málokdo to ví.

A tak mne napadá: nestálo by za to, kdyby na čísle 1 každé ulice,
pojmenované po někom z méně známých a třeba jen regionálně či místně
významných občanů byla umístěna malá, ale trvalá deska uvádějící po kom a za
co získala ulice své jméno? Ne každému je nutno ba ani možno stavět sochy. A
ne každý chodí do muzea. A ta nejednou vynechávající historická paměť se
přece netýká jen národů či států - je také nepochybně místní povahy.
Nemáme-li na tyhle lidi zapomínat, sotva je schůdná a každému dostupná jiná
cesta. A ti lidé si to přece zaslouží.

Logo|foto:Český rozhlas

Vím: je to nezvyklý a asi zcela nový návrh. Stalo by se něco, kdyby třeba
právě město Plzeň, usilující o jméno město evropské kultury, přišla právě s
něčím, co tady ještě nebylo?