Usychající a rozpadající se kmen stromu je plný života

Strom, na kterém se zelená jehličí, nebo jeho větvě každé jaro ozdobí zelené listy, je strom živý. O tom není pochyb. A proto tedy strom, kterému jehličí nebo listy opadaly nadobro a usychá, je mrtvý strom. To je vcelku logická úvaha, která ale trochu pokulhává. Právě v tom usychajícím a rozpadajícím se kmeni stromu je více pestrého života, než v tom zeleném.

„Můžeme začít bakteriemi, kvasinkami, což už jsou houby. A houby jsou klíčový fenomén, jenom houby rozkládají celulózu, jenom houby dokáží těla stromů nějakým způsobem zpracovat. A houby jsou důležité, aby dokázaly biomasu rychle zpracovat a poskytnout půdě," říká ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený.

Houby jsou tedy základem, na který jsou navázány další druhy hub. Je totiž běžné, že na jedněch houbách buď parazitují, nebo žijí v symbióze další houby. A ty jsou zase životně důležité pro bezobratlé živočichy, tedy nejrůznější druhy brouků.

„Rozpadající se biomasa, která se drolí a postupně se stává půdou, je osidlována půdními organismy - pancířníky, želvuškami, chvostoskoky, červy. Rozklad pokračuje dál. Celý proces směřuje k tomu, že všechny živiny, které strom nabral za 200, 300 let do svého těla, dalších 100 až 150 let (i tak dlouho se kmen rozpadá), pomalu pouští do přírodního prostředí. Z toho pak žijou další organismy," vysvětluje Pavel Hubený.

Přitom ve výsledku to zase budou stromy, nová generace, která si uvolněné živiny vytáhne opět do svých těl a zpracuje je ve svůj prospěch. Až odumřou, celý koloběh se bude opakovat. Je tedy nesmírně důležité vždy nějakou část biomasy, ať už části kmenů, nebo alespoň větvě ponechávat v lesích.