Už zítra bude Štědrý den
Už zítra bude nadělovat Ježíšek. Vánoce jsou vůbec svátky plné překvapení a obdarovávání. O tom ví své farář z Města Touškova Jiří Barhoň. Jeho zamyšlení přečte Bronislav Kotiš:
byla v něm žába na klíček,
dvě jablka a pralinky.
Když vidím stromek, zář svíček,
ač dávno nejsem malinký,
vzpomenu na ten balíček,
v němž bylo srdce maminky.
Už zítra bude Štědrý den, už zase přijdou Vánoce. Jaké budou a co přinesou? To nevím, ale těším se doslova a "dopísmene" jako malý kluk. Možná mi to nebude nikdo věřit, ale těším se každý rok více. Stačí mi podívat se na vánoční stromeček s několika svíčkami a malým betlémem, pár slovy se pomodlit a zanotovat koledu, a jsem nejšťastnější člověk na světě. Dívám se, sním i bdím zároveň, jedním slovem: žasnu.
Jakže to řekl Einstein? Člověk, který neumí žasnout, je prakticky mrtvý. Je jako zhasnutá svíce. Tato jeho moudrá slova se naplňují nejvíce o Vánocích. Každý rok to dosvědčují tisíce dětí, které večer na Štědrý den přijdou ke stromečku a rozbalují dárky. Jejich oči září více než hvězdy na nebi. Pohled do nich vynahradí sledování i toho nejlepšího televizního programu.
Vánocům se podřizují lidé i instituce, Vánocům nelze odolat. Takovou mají moc. Co tedy máme dělat? Nechme se jimi uchvátit také. Jako děti. Radujme se a žasněme spolu s nimi. A jak takové Vánoce prožít? Tak, aby nikdo nebyl sám. Vždyť kvůli tomu se v Betlémě Ježíš narodil. Což není pohádka, ale pravda. Stejně jako následující příběh:
Byl jednou jeden Štědrý den. L.P. 1991 v Plzni. Krátce před ním dostala paní Světlíková, pečovatelka plzeňské Charity, větší množství vánoček, vek a jiného pečiva pro lidi v nouzi. Kdyby jim je předala po Vánocích, bylo by již pozdě, a tak je rozvážela na Štědrý den. Naložila vše do kočárku pro dvojčata, který měla po svých vnučkách, a vyrazila. Byl tak naplněný, že za ním nebyla vidět, ale to jí nevadilo. Jezdila s ním po celé Plzni od rána až do půlnoci, navštívila všechny své klienty, a ještě jí pár vánoček zbylo.
Lidem, ke kterým se svým darem přijela, citovala Písmo svaté: "Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to vám dám." Mnozí z nich na to řekli, že to nejdůležitější, co jim dává, je její čas. Byla pro ně totiž jediným člověkem, který je o Vánocích navštívil. O půlnoční mši svaté v kostele sv. Martina a Prokopa v Lobzích děkovala Bohu za svůj nejkrásnější Štědrý den.
Dnes už paní Světlíková nikoho nenavštěvuje, protože nemůže chodit. Lidé chodí na oplátku k ní. Rozdává však dál, což mohu potvrdit, protože jsem jedním z jejích návštěvníků. Shodou okolností mi nyní před Vánocemi darovala vánočku. Byla velmi dobrá. A hlavně: nebyla osmnáct roků stará, jak jsem se obával.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
