Víra ve výra aneb Nebijte děti za špatné vysvědčení

22. červen 2009
Publicistika

Pro děti i učitele to bývá vysvobození - konec školního roku. Někde se budou vysvědčení rozdávat už tento pátek, jinde až v úterý příštího týdne. Někdo se na vysvědčení docela těší, jiný se bojí, jak ten den vůbec přežije. Pokračuje Ondřej Vaculík.

Nebijte děti za špatné vysvědčení, ony se stejně lépe učit nebudou. Přišly na to, že vzdělání nesouvisí s úspěchem, ale pouze se školním prospěchem. Vidí, že motorovou čtyřkolku a bazén na zahradě mají spíše děti rodičů méně vzdělaných než více vzdělaných.

My pracovat nebudeme, odhodlaně tvrdí děti, a vskutku, mnohé ani do patnácti let svého věku nepřekřížily stéblo slámy, natož aby doma samostatně umyly nádobí. Práci dělají stroje a nebo jiní, ubožejší lidé, jako často jsou jejich rodiče. A takové ony být nechtějí. Dosud všechno, co chtěly, po čem toužily, získaly jenom tak, vahou své existence, tak proč by tomu v dalším životě mělo být jinak?

Logo

V době, kdy se trumfujeme v hromadění hmotných statků, netvrďme dětem, že k blahobytu jim dopomůže škola. A vy, rodiče, ani to po škole nechtějte. Vaše dítě může ve škole stokrát vyhrát recitační soutěž, a přesto je více než pravděpodobné, že právě takové dítě nebude mít vlastní dům, nebude mít bazén, možná nebude mít ani práci. Milá školo, řekni dětem pravdu. Řekni jim, že vzdělání je bohatství úplně jiného druhu, je osobní a nemá reklamu. Milé děti, vzdělání rozšiřuje okruh radostí nezávislých na hmotě, měla by paní učitelka po pravdě dětem říct. Ale ví to sama? A ví to škola, když ze svých kabinetů vyhodila nejen model parního stroje, sbírku nerostů, ale také vycpaného sysla nebo výra a nahradila je interaktivní tabulí, což je počítač ve velkém? Nebrojím proti technice. Pouze upozorňuji, jaký je rozdíl mezi učitelem, který vchází do třídy s výrem, a učitelem, který zasedne za katedru a začne klikat. Rozdíl je třeskutý: s vycpaným výrem kromě učitele nechodí nikdo, kliká skoro každý. Výr symbolicky představuje to vědění, které rozšiřuje obzor našeho praktického života; kdežto klikání na počítači je toliko jeho průvodním jevem, důsledkem. To není věc modernizace školství, ale jeho pojetí. S výrem normálně, mimo školu, nikdo nechodil ani před sto lety. Upřímně řečeno, kdo z nás v praktickém životě něco činil s výrem? Ten je při vydělávání peněz neužitečný jak nic, a přesto je nám ho nevyhnutelně zapotřebí, jinak bych o něm tady nemluvil. Vycpaný výr - spolu se syslem či Burianovými obrazy prehistorických zvířat - představoval školství se vztahem člověka k přírodě, k historii, k umění a k tomu, čeho se v praktickém životě - a zvláště v tom počítačovém - člověku nemusí dostat. Osobní bohatství bez peněz, stačí se jenom trochu učit.

Když dnes vstoupí učitel do třídy s výrem, možná bude dětem neskonale trapnej. Ale kdyby o něm uměl pěkně vyprávět, zapůsobil by i něčím podstatnějším, než jsou informace o výru jakožto sově. Svým zaujetím by představil učitele jako osobnost, pro niž se vyplatí chodit do školy a trochu se i učit, což je pro život i užitečné.

V první třídě
autor: Ondřej Vaculík
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.