Výzva z Jáchymova
Vyslovíme-li jméno krušnohorského města Jáchymova, většině lidí vytane na mysli dvojí obraz. Léčebné lázně a uranové doly. Pro někoho znamenal Jáchymov úlevu a pomoc, pro jiného se stal synonymem nejhoršího úseku jeho života. Poznámku na okraj víkendového setkání bývalých vězňů odsouzených v minulosti k otrocké práci v jáchymovských uranových dolech připravil Lubomír Stejskal.
Nebylo to setkání jubilejní, to mu ale nic neubralo na důležitosti a výjimečné atmosféře. Během uplynulého víkendu se do města lázní a nechvalně známých uranových dolů sjeli bývalí političtí vězni. Pietní akce, příznačně nazvaná Jáchymovské peklo, se konala už podevatenácté. Připomněla paradox, který můžeme zjednodušeně ilustrovat na rozdílu mezi lázněmi a uranovým lágrem.
Jáchymovské balneoprovozy jistě byly pro mnohé své pacienty vysvobozením, stejně tak se ale tamní doly staly pro tisíce nevinně odsouzených prokletím. Skutečným peklem na zemi. O to víc si ti, kdo přežili a dočkali se časů demokracie, zaslouží naši pozornost. Nejen formální úctu, ale také ochotu naslouchat tomu, co říkají. Ve městě pod Klínovcem to zřetelně vyjádřila předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová. Jde o uznání třetího odboje jako klíčový krok v procesu vypořádání se s totalitní minulostí. Paní Kavalírová vyjádřila naději, že v době konání příštího Jáchymovského pekla, v pořadí dvacátého, už bude příslušný zákon součástí našeho právního řádu. Vzhledem k věku a počtu bývalých vězňů svědomí je také více než pochopitelné její přání, aby členům konfederace byla dopřána další léta života. Protože ještě neřekli všechno a zejména mladé generaci mají co sdělit.
Jáchymovského setkání se pravidelně účastní nejen pamětníci, ale také politici. Komunální, představitelé kraje a také ti, kteří působí na celostátní úrovni. Povinností každého z nich, bez ohledu na stranickou příslušnost s pochopitelnou výjimkou komunistů, je přenést něco z atmosféry jáchymovské piety do praktické politiky. Stát se v nejlepším slova smyslu lobbystou třetího odboje a oprávněných zájmů jeho účastníků. Ti, kdo poznali uranové otroctví v Jáchymově, od politiků právem očekávají, že jejich zájem neskončí projevem na výročním pietním shromáždění. Ale že udělají maximum pro to, aby se třetímu odboji dostalo stejného uznání jako oběma jeho historickým předchůdcům. Se vším, co s tímto uznáním souvisí.
Dostát tak čestnému úkolu může ovšem pouze osobnost, která si s minulým režimem nezadala a má ve vztahu k němu čisté svědomí. Jedině takto morálně vybavení veřejní činitelé budou mít dostatek síly a vůle pro třetí odboj něco udělat. Nejspíš právě zde je skryto tajemství, proč ve vztahu demokratického režimu a třetího odboje není zdaleka všechno v pořádku. A proč jsme z úst předsedkyně Konfederace politických vězňů ani letos příliš pochvalných vět neslyšeli.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
