Zajíce netřeba učit kudy do zelí
Moudro dalšího přísloví v seriálu s názvem "Jak mládnou stará přísloví", přiblíží svým fejetonem Jindra Klímová. Tentokrát bude o tom, že není třeba zajíce učit chodit do zelí.
Vážené posluchačky, vážení posluchači, vážená veřejnosti, co poslouchá rádio jen občas, vážení kandidáti vlastních názorů. Nebudu vypočítávat všechny ostatní, kteří si zaslouží označení vážení, protože o to menší čas by zbyl na to probrat moudrost dalšího přísloví. To dnes zvolené zní: Zajíce netřeba učit kudy do zelí. Tužby, sklony, schopnosti i promyšlenost skutků patří k přepestré výbavě charakteru každého z nás, takže jak je dovedeme umně splétat, takový je náš život. Tak se jevíme ostatním. Jenomže - jak už to bývá, každý nás vidí z jiného úhlu, jenomže ten výsledný dojem může být různý. Jsou zajíci, kteří vědí, kde jsou zelná pole. Jsou lidé, kteří touží uplatnit se v politice, aniž by motivem bylo vědomí, že dovedou vést druhé, být jim příkladem, který táhne, udělat pro společnost něco dobrého a vymýšlet pro ni srozumitelné a spravedlivé zákony. Takových lidských zajíců máme habaděj. Zlobí nás to. A přece se najednou dozvíme, že ze 125 států, ve kterých probíhá ekonomická transformace, nás řadí ve světě uznávaná Bertelsmannova nadace, která to zkoumá, na první místo. To musí vlastence potěšit, ne? Hodnotí se kvalita demokracie, kvalita ekonomiky a kvalita politického managementu. Zatímco první dva ukazatele držíme jako kultivovaná země s tradicí nad vodou, v tom posledním - připomínám, že jde o kvalitu politické reprezentace - jsme si v posledních dvou létech pohoršili z desátého na dvacáté místo. Předběhly nás země, do kterých byste to určitě neřekli! To nejde jen o vulgaritu, která se u nás tak bezostyšně zabydluje, ale věřte, nevěřte, o takovou českou specialitu: přebíhání nenasytných zajíců za šťavnatějším zelím.
Zatím nikdo nevymyslel lepší způsob demokracie než soutěž politických stran. Ale co čert nechce, v České republice je ono pomyslné názorové rozdělení společnosti tak půl napůl, takže vítězství - ať jde o cokoliv, je vždycky těsné. A tak české hlavičky vymyslely způsob - jak na to: v Poslanecké sněmovně zřídit mimo politické strany takovou malou firmu, která poskytuje při různých hlasováních služby. Ta se řídí pro změnu příslovím, že i malý oheň velký les zapálí. Zatím měla akcionáře Pohanku a Melčáka a od prezidentské volby k nim přibyl třetí - Evžen Snítilý. Jedno známé přísloví říká, že červivou hrušku snadno setřást... A tak se také stalo. Podivný rozhovor Snítilého s ministrem vnitra Langerem, pak náhle objevená informace o jeho někdejší spolupráci se součástí StB - s vojenskou kontrarozvědkou, a nakonec ještě rozpaky nad majetkem, i nad faktem, že byl dům jeho rodiny se sedmi dětmi převeden urychleně darovací smlouvou na 13 letého syna. Vidíte, také se sem plete přísloví: v kalné vodě snáze ryby loviti... A Snítilý stejně jako Pohanka a Melčák svůj mandát složit nehodlá, i kdyby ho k tomu vyzýval kdekdo. Z Lidového domu zní: přestaňte přetahovat poslance! Směšné, zajíc se vydá tam, kde je víc zelí! Vstoupí do té malé firmy v Poslanecké sněmovně, která poskytuje hlasovací služby ve prospěch někdejší soupeřící politické strany. Jen se nebát! Ministr vnitra mu poskytl policejní ochranku na úrovni, jakou má on sám. Jeho dům hlídají kamery a zvláštní tým prohlédne předem každý prostor, kam má vstoupit. Vládnoucí ODS si ho hlídá jako vzácný poklad. Aby někdo snad nenamítal čím že to zaměstnáváme policii, bude prý ochranka všech těchto tří vzácných poslanců obstarávána soukromou bezpečnostní službou. Prašť jako uhoď, platit to budou daňoví poplatníci!
I nově zvolený prezident Václav Klaus poděkoval za své zvolení třem přeběhlíkům z tábora sociální demokracie jmenovitě a veřejně. Pohanka a Melčák se dokonce zúčastnili oslav vítězství v pražské restauraci Kogo. Tak vidíte, vážení a milí, můžete volit politické strany podle svého rozhodnutí, ale kdo kam přeběhne na pole se šťavnatějším zelím beztak neovlivníte!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
