Základem státu je rodina

Při troše mluvnické hravosti je snadno možné dospět k pochopitelnému tomu, že rodiny, tvořící základy státu, jsou zodpovědné za to, jak vypadá a jak pevný je dům na nich stojící. Jestli má v pořádku krov, jestli fasáda ladí s domy okolními, jestli je dobře prosvětlený, ale také, jakou má spotřebu ten dům, zda v něm funguje všechno jak má, tedy výtah, topení, odvoz odpadků, donáška novin ze světa. Nesmí to být tak, že dům je od svých rodinných základů odizolován tak, že tyto dvě části spolu necítí, že žijí každá svým způsobem. Právě tento předěl mezi základy a správní budovou je často příčinou nesnází a vzájemné neochoty řešit sváry a statické pnutí v konstrukci bez průtahů, v zájmu jediného celku. Za toto všechno je zodpovědná ona státní rodina, řečená občanská společnost, protože bez ní byl by stát budovou smutně prázdnou.

Takto, v dorozumění a v souladu, vzniká státnost nikoliv jako vlastnost skupiny lidí, jako pýcha bez pokory, ale jako projev její hrdosti na společný dům. Zde jsme až příliš zdrženliví, když slavíme narozeniny svého státu opravdu pouze v řádu hodin, kdy vyvěsíme a pak zase zabalíme státní vlajky. Je to zdrženlivost, nebo projev té v minulosti vybudované izolační vrstvy, kdy jsme jako základy státu nechtěli mít s jeho budovou nic společného? Zdá se, že na skutečně životné a živoucí propojení oněch dvou celků stále ještě čekáme. Že žijeme v budově dvou skutečností, dvojího vidění okolního světa. Nutná je korekce a usmíření těchto dvou optik do jednoho a jediného pohledu, kdy stát se i z nejvyšších pater bude dívat na všechno očima svých rodinných základů a kdy i jednotlivé rodiny uvidí obšírnost světa viděného státem. Nepůjde to rychle, izolačních vrstev je víc a byly pokládány pečlivě. Protektorátní i totalitní netečnosti odolávají, ale při pochopení toho, že stát by neměl být slaven pouze dvacátého osmého října, do sebe nakonec budova a její základy prolnou. Rodina je skutečně základem státu, ale platí i to, že dobrý stát je základem dobré rodiny. Státní svátek neslavíme kvůli státu, ale kvůli sobě. Nebo to povězme tak, že státní svátek slavíme kvůli sobě, takže logicky kvůli státu. V celém domě, takříkajíc...