Zbabělí slaboši

Sabinu Slonkovou z Mladé fronty Dnes chtěli před časem zabít, šéfredaktora týdeníku Respekt Tomáše Němečka nedávno zbili před domem, pro publicistu Vladimíra Justa jsou velké kameny, které mu před pár dny někdo prohodil zavřenými okny jeho šumavské chalupy varováním. Zřejmě jako varování to myslel, nebo mysleli ti udatní hlupáci. Jako že zatím okna, potom to budeš ty. Mají jedno společné, tyto a další případy násilí na novinářích. Postižení nepatří k hlavní síle našich reportérů; nejsou povrchní a jednotlivé případy popisovali a popisují důsledně. Česká novinářská obec si musí přiznat, že ve většině se její členové spokojí s povrchním popisem události, a pokud to na jejím začátku vypadá jako senzační odhalení čehosi, naprosto spolehlivě to zanikne pod silou začátků jiných senzačních odhalení. Redakce to tak chtějí a jen výjimečně dávají redaktorům dost času na pečlivé a důkladné zpracování jednotlivých témat s poukazem na to, že lidi už to nebaví a je třeba odhalovat novinky. Odhalit a. nechat zahalit. Ano, je to v některých případech i nedostatkem osobní odvahy, je to někdy pohodlnost, je to ale také občasné podlehnutí politickým tlakům, servilita. Ovšem hlavně tu jde o zcela nepochopitelnou společenskou nepotřebu pravdy. Na důsledné pátrače nemáme, musíme popisovat nové, říkají v redakcích. A je to logické, majitelé médií chtějí prodávat nové a nešťourat se v nebezpečném. Jde o náklad, jde o licence, o židle. Politiky a jiné mocné moc neprovokovat a hlavně o těch místních jen dobře - všichni se přece známe. Nebudu si dělat zle, řekne si proto reportér. Dělat si zle, být důsledný, nese nepříjemnosti telefonických a písemných výhrůžek, ale nejenom to; novináře mohou opravdu zbít, mohou mu například demonstrativně na zahradě násadou prokuchnout králíka, což už se také stalo.

Slonkovou chtěli zabít, Němečka zbili. Justovi zatím demolují pouze chalupu. Aby věděl, aby věděli a dali pokoj. Slonková těm, Němeček jiným, Just kolektivům zlodějů dřeva na Šumavě. Nebáli se a tak ve všech případech byly ty útoky projevem strachu těch druhých, těch pravdivě popisovaných. Přiznávají tím vinu a uznávají tím odvahu a důslednost reportérům. To je dobré znamení, byť to některé bolí. Rád to říkám právě ve vysílání Českého rozhlasu, že takoví novináři potřebují podporu nejenom kolegů, ale celé společnosti. Osobně nemusíme, jako posluchači nebo kolegové, bezvýhradně souhlasit s postupy či názory Němečků, Slonkových a Justů, ale oni pilně pracují a přinášejí důkazy. Když nejdou vyvrátit, přichází zbabělost kamenů, pěstí a vražedných plánů. Věřme, že policie případy Němečka i Justa profesionálně vyšetří. A v zájmu ostatních novinářů je, aby na to profesionálně dohlédli.

Logo|foto:Český rozhlas