Zephyrin Zettl: Houslista Felix. Příběh o nenaplněné lásce a zmrzačeném těle i duši

18. září 2021

Povídka o velké tragédii v jedné vsi na Šumavě v dobách dávno minulých vyšla ve sborníku Šumavské povídky II.

Čte: Dana Verzichová
Napsal: Zephyrin Zettl
Dramaturgie: Martina Toušková
Režie: Martina Schlegelová
Natočeno: v Českém rozhlase České Budějovice v roce 2020.

Zephyrin Zettl se narodil 14. července 1876 v šumavských Stodůlkách (Stadln) nedaleko Hartmanic. Původně německá obec byla v roce 1952 srovnána se zemí. Rané dětství prožil na Šumavě, ale do školy chodil už ve Vídni, kam se rodina z finančních důvodů přestěhovala. Jako školák napsal svoji první báseň „An die Heimat“, kde se vypsal ze své touhy po Šumavě. Jeho největším přáním bylo stát se učitelem a působit právě někde tam doma. Kvůli nedobré finanční situaci rodiny se ovšem nakonec stal učněm c. k. dvorní a státní tiskárny, kde pracoval po několik let jako sazeč, než dosáhl na úřednické místo.

Místo, kde stávala šumavská obec Stodůlky

Publikovat začal v časopisech „Deutsche Heimat“ a „Der Böhmerwald“. Básnická prvotina „Waldlerisch“ mu vyšla v roce 1919. Poslední knihou, která vyšla za jeho života, byl povídkový soubor „Altstadler Geschichten“ z roku 1933, který věnoval svým milým domovským Stodůlkám. Z rodné Šumavy si Zettl přivedl i svoji ženu a do rodného kraje se rodina později rozrostlá o čtyři děti každé léto vracela na prázdniny. Zephyrin Zettl během nich pokaždé absolvoval řadu autorských čtení po jižních a západních Čechách

„Přednáškové zájezdy“ ho pravidelně zaváděly do Budějovic, Krumlova, Prachatic, ale především byl opakovaně zván k autorským čtením do Kašperských Hor, Rejštejna, Železné Rudy a Hartmanic. Jak později vzpomínal jeho syn, nejlíp mu prý ale bylo, když seděl mezi lidmi tam doma ve Stodůlkách, poněvadž onen úzký vztah k domovu Zephyrin Zettl potřeboval, aby tím načerpal nové podněty pro svou básnickou práci.

Šumavský básník s řeckým křestním jménem zemřel ve Vídni v červenci roku 1935. Ačkoli si přál spočinout ve svém rodišti, je pochován na ústředním vídeňském hřbitově. Nad místem jeho posledního odpočinku ovšem drží stráž dvě jedle z rodné Šumavy.

„Lidé jeho domova mu byli čímsi víc než publikem: byli mu prapůvodci jeho poslání básníka. Nechtěl být také nikdy ničím než zvěstovatelem lásky Šumavanů k jejich osvojené vlasti a jejich věrnosti svým německým kořenům. Šumavské německé nářečí učinil jazykem své poezie a už proto se jí nazpět i obrací v prvé řadě k lidem svého domova. Na ně myslil, za ně se zasazoval a v jejich službě stál po celý svůj život.“ Napsal o svém otci, šumavském literátovi Zephyrinu Zettlovi jeho syn Walter.

autor: Martina Toušková | zdroj: Tvůrčí skupina Drama a literatura
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.