Zephyrin Zettl: Houslista Felix. Příběh o nenaplněné lásce a zmrzačeném těle i duši
Povídka o velké tragédii v jedné vsi na Šumavě v dobách dávno minulých vyšla ve sborníku Šumavské povídky II.
Zephyrin Zettl se narodil 14. července 1876 v šumavských Stodůlkách (Stadln) nedaleko Hartmanic. Původně německá obec byla v roce 1952 srovnána se zemí. Rané dětství prožil na Šumavě, ale do školy chodil už ve Vídni, kam se rodina z finančních důvodů přestěhovala. Jako školák napsal svoji první báseň „An die Heimat“, kde se vypsal ze své touhy po Šumavě. Jeho největším přáním bylo stát se učitelem a působit právě někde tam doma. Kvůli nedobré finanční situaci rodiny se ovšem nakonec stal učněm c. k. dvorní a státní tiskárny, kde pracoval po několik let jako sazeč, než dosáhl na úřednické místo.
Publikovat začal v časopisech „Deutsche Heimat“ a „Der Böhmerwald“. Básnická prvotina „Waldlerisch“ mu vyšla v roce 1919. Poslední knihou, která vyšla za jeho života, byl povídkový soubor „Altstadler Geschichten“ z roku 1933, který věnoval svým milým domovským Stodůlkám. Z rodné Šumavy si Zettl přivedl i svoji ženu a do rodného kraje se rodina později rozrostlá o čtyři děti každé léto vracela na prázdniny. Zephyrin Zettl během nich pokaždé absolvoval řadu autorských čtení po jižních a západních Čechách
„Přednáškové zájezdy“ ho pravidelně zaváděly do Budějovic, Krumlova, Prachatic, ale především byl opakovaně zván k autorským čtením do Kašperských Hor, Rejštejna, Železné Rudy a Hartmanic. Jak později vzpomínal jeho syn, nejlíp mu prý ale bylo, když seděl mezi lidmi tam doma ve Stodůlkách, poněvadž onen úzký vztah k domovu Zephyrin Zettl potřeboval, aby tím načerpal nové podněty pro svou básnickou práci.
Šumavský básník s řeckým křestním jménem zemřel ve Vídni v červenci roku 1935. Ačkoli si přál spočinout ve svém rodišti, je pochován na ústředním vídeňském hřbitově. Nad místem jeho posledního odpočinku ovšem drží stráž dvě jedle z rodné Šumavy.
„Lidé jeho domova mu byli čímsi víc než publikem: byli mu prapůvodci jeho poslání básníka. Nechtěl být také nikdy ničím než zvěstovatelem lásky Šumavanů k jejich osvojené vlasti a jejich věrnosti svým německým kořenům. Šumavské německé nářečí učinil jazykem své poezie a už proto se jí nazpět i obrací v prvé řadě k lidem svého domova. Na ně myslil, za ně se zasazoval a v jejich službě stál po celý svůj život.“ Napsal o svém otci, šumavském literátovi Zephyrinu Zettlovi jeho syn Walter.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
