Životní cesta Pavla Lukeše vedla z Nýřan, přes Plzeň do Prahy
Narodil se 4. července 1944 v Nýřanech ve sklepě během náletu na Dobřany. Alespoň to říkávála jeho maminka. Nyní už skoro 40 let žije v Praze. Dcera ho přemlouvá, aby šel bydlet k ní do rodinného dvojdomku. Čerstvý pětasedmdesátník, scénárista, dramaturg a moderátor Pavel Lukeš ale váhá. V Praze žije hodně let a těžko by si zvykal někde jinde.
Dětství Pavla Lukeše – to jsou především vzpomínky na babičku a dědu. Maminka i tatínek hodně pracovali. Mimochodem tatínek byl novinářem v plzeňské Pravdě. A tak se o malého Pavlíka starali prarodiče. S dědou jezdil na kole, babička vařila... S moderováním a organizováním zábavy začal už coby sedmnáctiletý kluk v Měšťanské besedě v Plzni. Pravidelné odpolední čaje plnil nejenom muzikou, ale i kvízovými soutěžemi, které vymýšlel. Tyto první zkušenosti zúročil i při práci v plzeňském Československém rozhlase a cesta do televize byla otevřená.
Československá televize se stala pro Pavla Lukeše na dlouho domovskou scénou a on se jí za to odvděčil takovými diváckými hity jako Šest ran do klobouku, Dva z jednoho města nebo Manželský pětiboj.
V Klobouku se vystřídaly desítky známých osobností. Pavel Lukeš do soutěže vymyslel stovky záludných, ale i legračních otázek a tisíce diváků hltaly pokaždé přímý přenos, který končil vždy tradičně podepisováním hvězd na buřinku. Jeden takový podepsaný klobouk Pavel Lukeš doma má a připomíná mu jedno z nejlepších období jeho kariéry.
Ani dnes, v seniorském věku, Pavel Lukeš nesedí doma se založenýma rukama. Pořád dělá to, co celý život miloval. Vymýšlí soutěžní a kvízové otázky, které by diváka nejenom poučily, ale hlavně pobavili. Pro TV Barrandov už několik let tvoří denní pořad Česká tajenka a při jeho natáčení je hlavním supervizorem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.