Mladý řezník z Horažďovicka slaví úspěchy na mezinárodních soutěžích
V rodině šikovného mladého řezníka z Hradešic u Horažďovic Miroslava Panušky se řemeslo dědí už několik století, a tak není divu, že se neztratil ani na mezinárodním poli. Nechává si říkat Salámista.
„Můj prapradědeček si v roce 1880 nechal patentovat ochrannou známku na první českou výrobu uherského salámu. Rodinná historie mě natolik ovlivnila, že jsem právě podle salámu pojmenoval celý svůj projekt,“ vysvětluje Miroslav Panuška, kterému v řeznickém řemeslu fandí celá rodina. Pracuje v uzenářské výrobě a také vyjíždí do terénu na zabijačky a podobné akce. Prezentuje se jako Salámista na sociálních sítích, píše blog a stojí také za projektem The Bohemian Butchers.
Letos slavil úspěch na zahraniční půdě, a to konkrétně na mezinárodní řeznické soutěži Butcher Wars, která se konala v červenci ve Velké Británii. „Při takové soutěži dostaneme kus masa, který zpracujeme, a odborná porota hodnotí naši techniku, rychlost, ale i kreativitu a prezentaci,“ popisuje. Ve velké konkurenci se umístil na skvělé sedmé příčce.
Od účasti k pořádání
Účast na zahraničních Butcher Wars Miroslava Panušku inspirovala k tomu uspořádat soutěž stejného typu i v Čechách. První ročník proběhl v říjnu na nádvoří Plzeňského Prazdroje. „Myslím, že se akce velmi vydařila. Mně osobně na takové soutěži přijde nejlepší, že se účastníci navzájem můžou inspirovat a přinést pak něco nového do své řeznické praxe,“ říká Miroslav Panuška a dodává, že jako další by rád uspořádal Butcher Wars pro studenty z řeznických učilišť.
A na jakém mase si Salámista nejvíc pochutná? „Jsem milovník jehněčího. To v Čechách tolik oblíbené není, ale podle mě je to škoda. Takové kvalitně připravené jehněčí kolínko je velká dobrota.“
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.