„Zmrzlej svatej“ Johánek z Pomuka

17. květen 2017

Svatý Jan Nepomucký je zemským patronem Čech a Bavorska, patronem kněží, mlynářů, lodníků, nemocných osob a ochráncem proti povodním, utonutí, suchu, moru i pomluvám. Světcovy sochy nás provázejí českou krajinou a na jeho počest se dodnes konají lidové slavnosti i zbožné pouti.

Zpovědník královny Žofie

Jan Nepomucký (vlastním jménem Jan Velfínův z Pomukuú, ročník 1345, působil jako klerik a notář, kanovník kapituly u sv. Jiljí a kanovník vyšehradský, arcijáhen žatecký, od roku 1389 generální vikář arcibiskupa Jana z Jenštejna. Podle legendy byl králem Václavem IV. uvězněný za údajné odmítnutí porušit zpovědní tajemství královny Žofie a po mučení byl svržený do Vltavy z Karlova mostu.

Svatý na mostě

Jeho kult se formoval a sílil hlavně za protireformace a využívalo se ho proti Janu Husovi. Centrem snah o svatořečení se stala svatovítská kapitula, v jejímž prostředí byl Jan Nepomucký pokládaný za blahoslaveného už koncem 15. století. V souvislosti se zvýšením významu svátosti zpovědi jeho obliba rostla od 2. poloviny 17. století. Ještě před vlastní kanonizací se světcovy sochy u mostů staly běžnou součástí české krajiny. Za blahoslaveného byl prohlášen 1721 a kanonizován 1729.


Co svatého Jana vykvete, to po svatém Janu zmrzne, praví stará česká pranostika a nabízí tak vysvětlení, proč je Jan Nepomucký přezdívaný „zmrzlej svatej“.

Další nejasnost ale zůstává: Je správně predikát z Pomuku, nebo Nepomuku? Světec sám se podle dostupných pramenů podepisoval jako „Johánek z Pomuku“, i když už dávno před jeho narozením byly vesnice a klášter na jih od Plzně nazývány Pomuk i Nepomuk. Klášter byl cisterciácký, jeho název byl patrně odvozen od „pomukávání“, což byly zvláštní zvuky, jimiž se řeholníci jinak zavázaní přísným mlčením dorozumívali při práci. Aby se od kláštera Pomuku, odlišila připojená osada, říkalo se jí „ne Pomuk“. Za husitských válek byl klášter zničený a od těch dob se stále více používal název Nepomuk. V době svatořečení v 18. století se Johánek z Pomuku stal již natrvalo sv. Janem Nepomuckým.

Světec českého baroka

V průběhu 1. poloviny 18. století se Jan Nepomucký stal doslova symbolem českého baroka. Zbožná úcta k němu dokonce zastínila památku jeho jmenovce sv. Jana Křtitele. Nejvýznamnější střediska kultu Jana Nepomuckého jsou spojená s místy jeho života a smrti. V Praze to je světcův hrob v katedrále sv. Víta a Karlův most se sochou poblíž místa jeho svržení do Vltavy. Z mimopražských lokalit poutní kostel na Zelené Hoře u Nepomuku, postavený na místě domnělého domu Janových rodičů nebo překrásný Santiniho poutní areál na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou.

Pět hvězd

Mezi Janovy atributy patří kanovnické roucho, štola, vous, pět hvězd kolem hlavy, dále se vyskytují i kříž, kniha, růženec nebo most. Bývá zobrazovaný s prstem před ústy a zvláštní úcta je prokazovaná jeho jazyku, symbolu mlčenlivosti, který byl údajně nalezený roku 1719 v neporušeném stavu. Přestože se moderní věda přiklání k názoru, že šlo o zbytek mozkové tkáně, voskové i stříbrné odlitky údajného světcova jazyka měly jako amulet chránit proti pomluvě i nemocem.

Svatojánské poutě

Přes osvícenskou kritiku světce, která v jeho legendě odhalila řadu sporných míst, přežíval kult Jana Nepomuckého v lidovém prostředí ve velmi intenzivní podobě hluboko do 19. století. K nejvýraznějším projevům kultu sv. Jana Nepomuckého patřily svatojánské poutě, které byly připomínkou jeho svatořečení. V Praze i v dalších českých městech probíhaly oslavy celých osm dní a předcházela jim tzv. vigilie. Její součástí bylo slavnostní zdobení a osvětlení svatojánských kostelů, kaplí, oltářů i soch, dále střelba, ohňostroje, iluminace významných městských staveb, večerní pobožnosti a procesí za zpěvu svatojánských písní.

Zdroj:

Eva Večerková: Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře (Praha 2015); Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska (Praha 2007).

Spustit audio