Zvláštní případ undergroundu

V českých městech chybí tržnice. To, co máme v Plzni na Chodském náměstí je jen chabý náznak, na pořádném trhu klesají ceny směrem k odpoledni. Krásné zastřešené tržnice, takové, jakou mají v Budapešti, Bratislavě, Wroclavi i ve francouzských městech, Naschmarkt tisíce barev a vůní jako ve Vídni, nemluvě o zemích Orientu, nic takového u nás prostě není. Zlikvidovali jsme si to kolektivizací a následnou bláznivou výstavbou super a hypermarketů. Skutečné tržnice mají i stánky, kde se prodává maso, domácí mléčné výrobky, ryby, sýry, a třeba med a zavařeniny a houby a lesní plody. Květiny k sázení i do vázy. Takové tržnice by přispěly k lepší atmosféře našich měst, k lidštějšímu kontaktu mezi pěstiteli a spotřebiteli, dokonce myslím, že i k menší lakotě, která nás zachvátila, takže hlavním kritériem pro nákup potravin se mnohým stala místo kvality cena. Jak také ne, když stejně neznáme ani přibližně toho, kdo ovoce či zeleninu vypěstoval, nikdo nám plody nepochválí, nenabídne, nepodá rukou poznamenanou prací na zahradě. Vždyť za potravinami ze supermarketu ani žádnou práci nevidíme, tak proč bychom měli žádat něco jiného, než abychom k nim přišli pokud možno lacino?

Logo|foto:Český rozhlas

Tohle téma mě na sídlišti, kde bydlím, každodenně rozčiluje při pohledu na staré lidi s kolečkovými taškami, vlekoucí se z Lidlu. Jak krásně bychom se mohli scházet na trhu! Ale vím, že neříkám nic nového, dokonce to ani sama neříkám poprvé. Píšu to proto, že jsem objevila "bedýnkáře."

Bedýnkáři se organizují po internetu, v pronajatém prostoru mají jednou či dvakrát týdně výdejní hodiny, v nichž podle objednávky možno zakoupit bedýnku naplněnou ovocem a zeleninou, která právě v sezóně zraje či je k dispozici v přirozených skladovacích podmínkách. Obsah bedýnky je částečně překvapení, kolem celé bedýnkářské aktivity probíhá čilá elektronická korespondence, nahrazující popovídání na trhu.

Ovoce - zelenina|foto:Radana Schaeferová

Bedýnkáři se rozjíždějí o nabídku bio vietnamských prasátek i hovězího z farmy v okolí, nabídka se rozšiřuje o mošt ( bedýnkáři jsou napomínáni, aby si skutečně vyzvedávali objednané množství), med, marmeládu, dokonce i štrůdly a slivovici! Diskuse se vede o přípustnosti exotického ovoce, citrusů, sdílejí se recepty, vyšetřují se krádeže česneku a nezřízené plýtvání ( někdo vyhodil černou ředkev, ostatní mu domlouvají, nabízejí recepty). Běžně se vyskytuje slovní spojení "filozofie bedýnek", která mi připomíná princip veřejnoprávního rozhlasu: odběratelé důvěřují těm, kteří jejich bedýnku naplňují, k obsahu přistupují pozitivně, aktivně, s touhou nejen po konzumní slasti, ale i po vzdělání, jistotě, sebeidentifikaci. V podzemních garážích se v domluvenou hodinu za batolení nemluvňat distribuují dávky zdravých potravin. Je to fascinující svědectví vzniku skupiny, jejího nárůstu na zájmovou organizaci, jejího přerodu v hnutí, posléze pak komunitu, jež si sděluje i soukromé informace, navazuje přátelství, držena pevně pohromadě společným ideálem. Je to dobře zorganizovaný podzemní odpor proti supermarketům a chemicky znehodnocené produkci dovážené z nesmyslné dálky. Jen se člověk při sledování aktivity, jež působí, jako by někde za městem vedla "potravní čára", diví, že to nejde otevřeně, že se barevné ( na internetu jsou fotky) bedýnky skrývají v podzemních garážích, že - vracím se na začátek - v našich městech nemůžou být normální trhy.

Tržiště|foto:Jan Rosenauer