Alena Zemančíková: Čapkův Dr Voštěp je přece Moliérův Sganarel, důkaz předkládá Divadlo Alfa

Bylo, nebylo, tohle se stalo: Molièrova komedie „Lékařem proti své vůli“ nepatří mezi jeho velké tituly, nastavující zrcadlo lidským nectnostem a vášním. Je to fraška ve stylu commedie dell´arte, v níž Sganarell, dřevorubec živící se dodáváním otopu zákazníkům, má drastické konflikty se svojí manželkou.

Jednou, když ji zase nespravedlivě zmlátí holí, se ta žena rozhodne k pomstě. Jako na zavolanou tudy procházejí dva sluhové, kteří hledají lékaře pro dceru svého pána Geronta, jež z neznámého důvodu přestala mluvit. Žena je navede, že Sganarell je pravý doktor, jen se mu tak nesmí říkat, protože to se ihned strašlivě rozčílí. Sluhové poté potkají Sganarella, potvrdí se všechno, co žena řekla, a náš hrdina je přiveden do boháčova domu, aby uzdravil jeho dceru. Slečna samozřejmě chřadne a nemluví z nešťastné lásky, neboť ji otec chce provdat za bohatého starce, zatímco ona miluje chudého mladíka.

Sganarell situaci dobře odhadne a průhlednou manipulací (při níž si přijde na pěkné peníze) přiměje otce, aby dceru dal mladíkovi. Mezitím sám laškuje s kojnou v Gerontově domácnosti, je přistižen a málem skončí na šibenici. Od potupné smrti ho zachrání jeho žena, která si pro něj i s dětmi přijde. Sganarell musí slíbit, že už ji nikdy nebude tlouci holí – a jestli neumřeli, žijí dodnes.

A to je pravda, žijí v loutkové inscenaci Divadla Alfa v Plzni. Hru „Lékařem proti své vůli“ přeložil v roce 1927 Hanuš Jelínek, který je také autorem populárních „Zpěvů sladké Francie“. V roce 1932 vyšlo „Devatero pohádek“ Karla Čapka (a ještě jedna od Josefa jako přívažek) a v ní je do „Velké pohádky doktorské“ vložena ta „O princezně solimánské“, v níž vystupuje drvoštěp, který je nedorozuměním přiveden k princezně z daleké země jako lékař a skutečně ji vyléčí sluncem, chlebem s tvarohem a smíchem. Pokud by to však nedokázal, hrozí mu, že přijde o hlavu.

Zápletka s vnucovaným starcem a milovaným mladíkem v pohádce není, ale jinak je to Molièrova komedie. Koupil si Karel Čapek nové knižní vydání nebo se nějak dostal k Jelínkovu překladu? – je to docela možné, vždyť sám překládal francouzskou poezii.

Karel Čapek si s tím doktorským Dr všelijak hraje, jeho drvoštěp taky pracuje jako dr ak a jí jako dr avec a pije jako dr omedár a není dr ahorád ani dr žgrešle. Ale tu základní hříčku, totiž Dr Voštěpa, převzal od Molièrova Sganarella, připravujícího otýpky.

Diváci v plzeňské Alfě to poznají, a to dokonce, i kdyby jim rodiče Čapkovy pohádky nečetli, když byli malí. Protože film Zdeňka Svěráka a režiséra Karla Smyczka „Lotrando a Zubejda“ znají určitě.

Onehdy jsem diskutovala s rodiči o tom, že se děti učí ve škole spoustu věcí, které nebudou nikdy potřebovat. To je teď trochu móda říkat. Ano, tak například tenhle objev dotyku Molièra s Čapkem je úplně zbytečná informace. Ale je to zajímavé, ne? – a navíc ještě půvabné. Protože u Molièra je Sganarellova živnost jen profesí chudého člověka, který tluče ženu, kdežto u Čapka je to záminka a podklad k jazykové hře. Tak to jsem vám chtěla, milé děti, v dnešní hodině literatury říci.