Bedla vysoká, královna hub, už roste

Růst bedel i dalších hub podpořilo aktuální počasí. „Pro růst podzimních druhů hub je ideální, pokud jsou chladnější noci, ráno mlha, vlhký vzduch, a přes den teploty okolo 20°C,“ říká Zdeněk Hájek, předseda Mykologického klubu Plzeň. Bedly se nejdřív objevují v příkopech podél silnic a na loukách, později i v lesích, především listnatých nebo smíšených.

Popis bedly vysoké

Ne všechny druhy bedel jsou jedlé, některé jsou i prudce jedovaté. Proto je důležité umět jedlou bedlu vysokou rozpoznat. „Klobouk je hnědě šupinatý na světle hnědém podkladě, třeň mívá až 40 cm dlouhý, tloušťky až 4,5 cm. Často bývá zanořený do velké vrstvy listí,“ popisuje bedlu vysokou plzeňský mykolog, „důležité je, že bedla vysoká má na třeni posunovatelný prsten a třeň rozpraskaný, příčně hnědě šupinatý.“

Bedla Konradova

Dalším jedlým druhem je bedla Konradova. Ta je o něco menší než bedla vysoká, má hladký třeň a na klobouku světlejší šupiny uspořádané do velkých map. Okraj klobouku bedly Konradovy je bělavý.

Bedla červenající

Někteří houbaři rádi sbírají i bedlu červenající, která je ale v několika nejnovějších atlasech hub vedena jako mírně jedovatá. Citlivějším jedincům údajně může způsobit zažívací potíže. V porovnání s bedlou vysokou se bedla červenající objevuje o něco později, opět je menší a liší se také tím, že po otlačení červená. Starší atlasy ji označují za jedlou.

Pozor na bedly rostoucí na zahradě

Pokud sbíráte bedly, vyvarujte se těch, které najdete na kompostu a na zahradě. „Zejména bedlu červenající je možné zaměnit s bedlou zahradní, která má mohutné šupiny, mohutnou hlízu na třeni a je jedovatá,“ varuje Zdeněk Hájek a doporučuje bedlu červenající sbírat jen v lese. Podle některých houbařů právě záměna s bedlou zahradní může za zařazení bedly červenající mezi mírně jedovaté houby.