Běh není věda

9. říjen 2014

Obyčejné běhání podle některých studií prodlužuje život. Podle hostů pořadu Českého rozhlasu Plzeň „Co vás zajímá“ Aleše Příborského a Konstantina Wiesnera běh hlavně život naplňuje. Konstantin Wiesner je zvyklý vidět na časomíře v cíli maratonu časy pod tři hodiny, Aleš Příborský naopak nevidí nic – je totiž nevidomý. Dva neobyčejní lidé, každý jiný, se společnou láskou k běhu. Běh je pro oba radost. Jak ale začít s běháním? Tak zněla otázka na oba.

Běhání nejen že prodlužuje život, ono ho hlavně naplňuje, shodují se oba běžci


Hlavně přestaňte číst články a rádoby odborné rady, protože marketing a reklama má jediný cíl. Prostě se jděte zkusit proběhnout. Když to nepůjde hned, jděte rychlejší chůzí jen jeden, dva kilometry. Postupně přidávejte běh. Samozřejmě, že je ale důležité, nepodcenit kvalitní boty. Jinak na běhání žádná věda není.

Než poprvé vyrazíte, máme pro vás přeci jen několik základních rad od obou běžců:

Motivace: Nejlepší motivací jsou kamarádi. Můžete si také jako cíl dát úspěšné dokončení nějakého závodu s datem třeba až za rok. Udělat si plán. Další motivací je zlepšení kondice a zdraví vůbec. Běh má samozřejmě pozitivní vliv na oběhový systém, prokrvuje i klouby, které dosud bolely. V neposlední řadě vám běh vyplaví endorfiny – hormony štěstí. To si ale můžete ověřit sami. O zdravotních přínosech běhu je článků napsáno víc než dost. Pokud si přeci jen nejste jisti, proberte svůj zdravotní stav s lékařem.

Jitka Dohnalová a Aleš Příborský

Kdy běhat? Jednoduše kdykoli. Ráno, v poledne, večer – každému vyhovuje něco jiného. Nedejte se ovlivnit. Nejsme stádo, ale každý z nás je originál. Totéž platí i o době, kdy je nám příjemné sportovat. Poslouchejte svoje tělo a mějte se rádi.

Čtěte také

Jak často běhat? Stačí dvakrát týdně, ale ještě lepší je podle Konstantina Wiesnera třikrát s tím, že jdete jeden den, den je volno, a pak se jdete proběhnout dva dny po sobě. Důležité je hned od začátku myslet na to, že je dobré se po běhu protáhnout. Platí, že míň je víc.

Kde běhat? Nejlepší je příroda. Lesy, louky, polní cesty, parky. Pravdou ale je, že rovný povrch třeba chodníku zase někomu může vyhovovat víc, protože tolik nezatěžuje klouby do stran jako běh v nerovném terénu. Ale každý jsme jiný, každý objeví tu svojí nejlepší trasu sám.


Konstantin Wiesner
Na profesionální úrovni se věnuje vytrvalostnímu běhu. Má za sebou několik maratonů v časech pod tři hodiny, běh na 24 hodin nebo 100 kilometrů pod 10 hodin. Je spoluorganizátorem západočeského běžeckého závodu Barokomaraton. Pracuje jako vychovatel v Dětském diagnostickém ústavu v Plzni, kde teď společně rozjíždějí projekt zaměřený na zabavení neposedných dětí. Už pracovní název „Běhej a nezlob!“ napovídá, co je náplní projektu.

Venku je hnusně? Podle jedné běžecké poučky neexistuje špatné počasí, jen špatně oblečený běžec. Hlavně se nenabalte jako na cestu do hor. Říká se, že to „akorát“ je, když je vám na začátku běhu tak trochu zima. Jinak byste se po rozehřátí, malé rozcvičce před samotným během, za chvíli zpotili a mohli nastydnout. Běhat se dá celoročně, při chladnějším počasí je ale důležité nevypálit hned. Je to jako vyrazit na automobilový závod se studeným motorem.

Ještě naposled k motivaci aneb proč běhat? Jak Aleš Příborský, tak Konstantin Wiesner se shodují v tom, že až běhání jim ukazuje, jak je život krásný. Naplno si uvědomují svojí podstatu, při běhu mnohem víc vnímají krásu přírody. Šlo by psát dál a dál, ale víte co? Nehledejte už výmluvy. Aleš Příborský, nevidomý běžec všem váhavcům vzkazuje: „Prostě se zvedněte z křesla a jděte to zkusit. Zalíbí se vám to.“

Aleš Příborský

Běhu se amatérsky věnuje několik let. K tomu hraje balet, má rád plavání. Žije svůj život naplno. Naplno, i když je nevidomý. K běhání se dostal díky nadaci Leontinka, která pomáhá zrakově postiženým zapojit se do společnosti. Běhání mu dává volnost a svobodu. V neděli 5. října běžel už druhý maraton, tentokrát v Košicích. Hodně mu také pomáhá běžecká facebooková komunita Báječné ženy v běhu, kde je, jak říká, opečovávanou mužskou menšinou.

Naplno se poddat běhu mohl Aleš Příborský díky svojí trasérce, tedy běžecké asistentce, Jitce Dohnalové. (Běh s traséry zajišťuje nevidomým občanská iniciativa Konečně společně. Do projektu tréninkových běhů, ale i dalších aktivit mezi nevidomými a vidomými, se může zapojit každý. Podrobnosti najdete na adrese konecnespolecne.cz)

Společně s trasérkou Jitkou Dohnalovou uběhl Aleš Příborský maratonskou vzdálenost, tedy přes 42 kilometrů v krásném čase 4 hodiny a 55 minut. Vidící běžec se dokáže na maratonské trati jakž takž rozptýlit třeba sledováním okolí, čtením billboardů, a podobně. Co ale běžec, který po celou dobu nic nevidí? Podle Aleše jsou nejdůležitější přátelé, kteří běží s ním, ale také atmosféra jako taková včetně hlasitého povzbuzování přihlížejících. Aleš doporučuje běh jako lék všem.
Konstantin Wiesner

Na profesionální úrovni se věnuje vytrvalostnímu běhu. Má za sebou několik maratonů v časech pod tři hodiny, běh na 24 hodin nebo 100 kilometrů pod 10 hodin. Je spoluorganizátorem západočeského běžeckého závodu Barokomaraton. Pracuje jako vychovatel v Dětském diagnostickém ústavu v Plzni, kde teď společně rozjíždějí projekt zaměřený na zabavení neposedných dětí. Už pracovní název „Běhej a nezlob!“ napovídá, co je náplní projektu.
autor: Pavel Halla
Spustit audio