Bez hacku a carek

28. leden 2009

Publicistika

Regionální stanice Českého rozhlasu|foto:Aleš Vavřík

Někteří učitelé českého jazyka tvrdí, že školáci čím dál častěji zapomínají v diktátech háčky a čárky. Odborníci spekulovali o tom, zda má na tento jev vliv neustálé psaní SMS zpráv. Jenže školáci se z esemesek při nejlepší vůli vzdělat nemohou. Jak se dozvíte z následujícího fejetonu Romana Stupky, psaní bez diakritiky je nejen pohodlné, ale hlavně se vyplatí.

Číst současné SMS zprávy rodilých Čechů, Mistr Jan Hus by se životem skončil vlastní rukou ještě před Kostnicí a národní buditelé by se obraceli v hrobě tak, až by vykopli víko rakve. Byl to totiž právě Mistr Jan, kdož se zasloužil o to, aby se v češtině psaly čárky a háčky a byli to právě obrozenci, kteří úzkostlivě dbali na každý puntík. I já, spisovné češtiny dbaje, jsem si poslal textovou zprávu. Byla vtipná a dokonce veršovaná - žádný román, jen taková malá rýmovačka. A tak mě malinko znervóznělo, když mi můj, jinak velice hodný operátor, naúčtoval dvojnásobnou cenu. "Co se děje?" ptal jsem se po telefonu slečny, která má ten telefonující národ potížistů na starosti. "Vaše zpráva obsahovala více než sto šedesát znaků a tudíž byla odeslána jako zprávy dvě," řekla mi a myslela, že tím to má z krku. Ovšem já, něco podobného čekaje, jsem si písmenka pečlivě spočítal - bylo jich sto dvacet dva. A tak jsem s pocitem převahy tohle číslo slečně oznámil a nastavil ucho k ponížené omluvě. Telefonistka mírně zaváhala a pak vyrazila do protiútoku: "Psal jste háčky a čárky?" "Jasně," pravil jsem hrdinně v tu chvíli nevěda, co činím. "No, to se potom nemůžete divit, pane," bylo mi s despektem řečeno. Ale to jsem se teprve divit začal: "Psal jsem přesně podle diakritických pravidel českého pravopisu," pravil jsem udatně. "Vaše chyba, každý háček a čárka jsou počítány jako samostatný znak," zaznělo mi v ústrety. "Chcete říci, že když budu psát jako primitiv, že se mi to vyplatí?" nepatrně jsem zvýšil hlas. "Každý luxus něco stojí," neochvějně odpověděla druhá strana. "Správná čeština je podle vás luxus?" ptám se už zoufale. "To jste řekl vy, já myslím, že jsem váš problém s nadnesenou cenou za zprávu vyřešila. Máte nějakou další otázku k věci?" Naprosto zničen demagogickými argumenty, uchýlil jsem se k poslední, byť poněkud zákeřné replice. "DEKUJI VAM SLECNO OMLOUVAM SE ZE JSEM OBTEZOVAL...." "NENY ZAC," odpověděla. Alespoň smysl pro humor měla.