To, co se z pocestného vyklubalo, punčochářka jistě nečekala
Děj strašidelné pověsti s dobrým koncem se měl odehrát kdysi dávno v samém centru města Plzně. Mělo se tak stát v Bezručově ulici v domě čp. 4, přičemž roli zde sehrála chudá punčochářka a tajemná postava…
Dnes tento dům poznáme zejména díky dřevěným dveřím zasazeným do krásného kamenného portálu a ceduli s nápisem Kulturní památka: „Tady v Bezručovce je to jeden z mála historických domů. Všechno kolem jsou činžáky z 19. a 20. století, ale tento dům je jeden z mála barokních. Dokonce má středověké gotické sklepy,“ popsal krátce stavbu předseda spolku Zestínu Lukáš Houška.
Na dvoře tohoto domu, kam vedly právě tyto dveře, nebo chcete-li vrata v portálu, žila dle pověsti v minulosti jakási punčochářka. „Být punčochářkou znamenalo, že byl člověk hodně chudý. Šlo o jednoduchou a špatně placenou práci. Punčochářky měly tedy sotva co jíst,“ řekl Houška.
Jednoho večera, kdy už bylo dávno po klekání a ulice města byly prázdné, zabouchal někdo na tato vrata. Punčochářka šla s podivem otevřít. Za nimi stál muž v černém roztrhaném kabátu s pobledlou a zarostlou tváří, zcela zničenou a ošlehanou větrem. „Venku navíc ještě pršelo, a tak se muž ženy zeptal, zda může dál, jelikož má hrozný hlad, je velice unavený a rád by si trochu odpočinul. Protože měla punčochářka dobré srdce, pozvala muže dál,“ popisoval pověst Lukáš Houška.
Jak tento příběh pokračuje dál si můžete poslechnout v přiložené reportáži. Uslyšíte mimo jiné i vyjádření etnologa Jana Pohunka z Národního muzea v Praze.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
