Dceřinná, nebo dceřiná společnost
Opět dnes odpovídáme na dotazy posluchačů. Posluchačka se ptá, jak správně psát přídavné jméno dceřiný – s jedním, nebo dvěma n?
Zrovna včera jsem viděla v televizi graf, v němž bylo slovo dceřiný ve spojení dceřiná společnost zapsáno s dvěma n, což je špatně. Dceřiný se píše s jedním n. Snad zde více mohou pochybovat o správnosti psaní s jedním n starší posluchači, dříve se opravdu psalo slovo dceřiná se dvěma n. Od vydání Pravidel českého pravopisu v roce 1957 je však přípustná jen podoba dceřiný s jedním n a toto pravidlo platí stále.
Takže s jedním n – dceřiná společnost i dceřiná buňka – není zde rozdíl ve významu, vždy píšeme slovo dceřiná s jedním n.
Ano a snad můžeme připomenout, že slovo dceřiný je v češtině poměrně nové, ještě v polovině 19. století se v daném významu užívala podoba dcerský, např. Josef Jungman ve svém slovníku uvádí spojení dcerské právo. O tom, že pravopisná podoba slova dceřiný je opravdu živým problémem, živou neznalostí, nás může přesvědčit nahlédnutí do Českého národního korpusu, v němž je zaznamenána náležitá pravopisná podoba 50x a nenáležitá – s dvěma n – se zde vyskytuje 27x.
Mohli bychom připomenout ještě několik slov, v nichž o psaní jednoho nebo dvou n pochybujeme.
V této souvislosti bych se zmínila o tradičních pravopisně problémových jevech jako je psaní slova raný, dále havraní, skleněný a vinen. Slovo raný označuje něco brzkého, časného, první stádium vývoje, např. raný feudalismus, rané brambory. Raný nesouvisí s ránem, proto píšeme jedno n. Přídavná jména odvozená od názvů zvířat se odvozují koncovkou -í, proto ve slovech havraní, jelení, mufloní píšeme jedno n. Skleněný je odvozeno příponou -ěný, také píšeme s jedním n. Zapisujeme sice vinna, vinno se dvěma n, ale u vinen je kvůli výslovnosti mezi obě n vloženo -e-, stejně jako třeba u šťastný – šťasten.
Takže slova raný, havraní, skleněný a vinen zapisujeme s jedním n.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Bobři státu v Brdech ušetřili 30 milionů. V době sucha pomáhají držet vodu v krajině, říká odborník
-
Díky dobrovolnictví vyměnila design za porodní asistenci. ‚Je v pořádku měnit názor,‘ říká studentka
-
ONLINE: ‚V takové blízkosti jsme to ještě nezažili.‘ Lidé v Oděse se vypořádávají s nejhorší nocí v tomto roce
-
Z ruských základen v Sýrii budou ‚společná výcviková střediska.‘ Země se po 18 měsích dohodly