Desta Domažlice

Základ domažlické továrny vznikl v osmdesátých letech 19. století, kdy zde Josef Kaub založil opravárenskou dílnu na šicí stroje, váhy a zámečnické výrobky. Po krátké době provoz rozšířil o výrobu hospodářských strojů. O výrobky byl zájem, dařilo se je i exportovat. Útlum nastal v době první světové války, ale po jejím skončení se továrna rychle vrátila do původního tempa. Za druhé světové války zde byla zavedena válečná výroba.

Po znárodnění v roce 1948 závod rychle měnil národní podniky, pod které spadal. Nakonec byl začleněn do Kdyňských strojíren. Záměr počítal s tím, že výroba textilních strojů a ocelových konstrukcí zaplní výrobní kapacity podniku, ale nestalo se tak. Zlom přišel v lednu 69, kdy se továrna stala odštěpným závodem národního podniku DESTA Děčín.

Jan Sazama:
Tento název firmy vymyslel tehdejší generální ředitel Miroslav Grégr – neboť zkratka symbolizovala Design, Efektivnost, Stabilitu, Tradici a Aktivitu.

…připomněl Jan Sazama, dlouholetý ředitel domažlického závodu Desta.
V prvním roce výroby brány závodu opustilo čtyřicet vysokozdvižných vozíků. Během dvaceti let pak bylo vyrobeno přes deset tisíc vozíků. O jejich kvalitě svědčí i značný zájem zahraničních zájemců. Exportovány byly nejen do vyspělých západoevropských zemí, ale i do poměrně exotických destinací, jako byly Pákistán, Bangladéš, Singapur nebo Súdán.
V Domažlicích se v průběhu dalších let vyrábělo několik typů motorových vozíků. K těm nejvíce oblíbeným patřily především terénní, protože se využívaly nejen v továrních halách, ale především v zemědělství, stavebnictví a dřevařském průmyslu. Co dalšího, se kromě celkové kompletace některých typů vozíků v Domažlicích vyrábělo, říká Jan Skala, který v Destě pracoval od r.1971 a v závodu prošel několika pozicemi od plánovače výroby, přes referenta údržby až po vedoucího montáže.

Jan Skala:
V domažlickém závodu Desta se vyráběly komponenty, konkrétně zvedací zařízení pro všechny typy vysokozdvižných vozíků. To znamená od nejnižších nosností 1,2 tuny až po maximální nosnost 8 tun.

Ve výrobním programu byla i některá další přídavná zařízení, například jeřábová ramena, hydraulické lopaty, svěrací čelisti, drapáky dřeva apod.

Po roce 1989 nové vedení děčínské akciové společnosti pod vedením Miroslava Grégra nastolilo trend rozšiřování podniku a s tím spojené i navyšování počtu zaměstnanců. Ten se z původních 2400 téměř zdvojnásobil.
Zvyšoval se počet výrobků, rozrůstala se výrobní škála vozíků různých nosností, kromě motorových se začaly vyrábět i vozíky akumulátorové.

Jan Sazama:
Tento krok ve zvyšování počtu zaměstnanců v rámci celé firmy jednoznačně nevyšel. Po stávajících typech vysokozdvižnách vozíků byla malá poptávka. Klesal prodej jak v tuzemsku, tak v exportu.

To vše, spolu s dalšími aspekty, vedlo k zadlužení společnosti s přímými dopady i na domažlický závod. Po velké privatizaci se ze státního podniku stala akciová společnost, kterou ovládly bankovní fondy. V roce 1996 se finanční problémy prohloubily natolik, že celá firma včetně domažlické pobočky neměla peníze na základní provoz. Proto do ní vstupuje slovenská investiční společnost Istrofin Bratislava, která o rok později Destu prodává firmě ČZ Strakonice. Nový vlastník následně zahájil proces značného zeštíhlování celé Desty, včetně domažlické pobočky. Firma se rozděluje na dvě společnosti – Desta CZ a Desta–Nova. Jak už to v novodobých pohádkách chodí, do jedné se převedli ztrátové výrobní programy s následným konkurzem a druhá, ta „lepší“, pokračuje dál.

V roce 2000 padá rozhodnutí o postupném ukončení výroby v domažlickém závodě.

Jan Sazama:
Přesto, že závod na počátku roku 2002 nebyl ztrátový v 1.čtvrtletí, tak se rozhodlo, že závod uzavře.

Výroba byla převedena do Strakonic stejně, jako tomu bylo v roce 99 s Destou Děčín.
Těsně po sametové revoluci měla Desta Domažlice skoro 400 pracovníků. Postupně se jejich počet snižoval tak, že v době ukončení výroby v srpnu 2002 bylo v závodě zaměstnáno již jen 125 pracovníků.
Na místě, kde více než století stála továrna, je nyní diskontní prodejna. Něco přesto v Domažlicích z bývalé Desty najdeme…


Jan Skala:
Z celé Desty zůstalo v Domažlicích pouze servisní středisko pod vedením ČZ Strakonice, které pracuje dodnes.

…dodává Jan Skala. Jeho náplní je oprava a servis vysokozdvižných vozíků, dodávky náhradních dílů, případně i provádění generálních oprav.
A jak na svých dlouhých 23 let ve funkci ředitele Desty vzpomíná Jan Sazama, který mimochodem i s odstupem času je stále pyšný na většinu svých bývalých zaměstnanců, kteří byli špičkovymi odborníky.

Jan Sazama:
Vzpomínat na Destu Domažlice je určitě dobře, ale prostě život jde dál a Desta Domažlice, která se dneska řadí mezi zaniklé firmy západních Čech, není jedinou, která takto dopadla.