Dvojjediné poselství prvního máje

První máj má tu úžasnou výhodu, že dokáže vyhovět jedněm i druhým. Stoupencům oslavy lidské práce i těm, kdo dávají přednost jeho poetičtější podobě, kterou nejvýstižněji charakterizují Máchova slova večerní máj - lásky čas. Přitom ale stále narážíme na jedno nevyřešené dědictví minulosti. Vinou nikoli naší, ale těch, kdo před rokem 1990 význam prvního května dokonale pokřivili, cítíme k svátku práce přinejmenším doznívající averzi.

Mnozí pojem práce z obsahu dnešního svátku úplně vymazali a upnuli se výhradně k odkazu slavného básníka. Proti tomu můžeme sotva co namítat. Přesto bychom ale měli zařadit i práci mezi ceněné hodnoty. Důvodů bychom jistě snesli víc, tady je jeden z nich. Pakliže za to, že tu vůbec jsme, vděčíme lásce mezi mužem a ženou, pak obdobně práci náleží uznání za to, jakou má náš život kvalitu a úroveň. Práce lidských rukou a lidských mozků je základem a podmínkou existence lidské společnosti, koneckonců stejně jako láska. A stejně jako láska, nemá-li skončit bolestným traumatem s komplikovanými důsledky, musí respektovat jistá pravidla, nesmí ani práce překročit rámec, za nímž už ztrácí svůj nejvlastnější smysl.

Snad právě dnes se sluší to připomenout. Jakkoli to může znít jako klišé, práce nesmí postrádat svoji lidskou dimenzi, jinak se snadno promění v novodobé otroctví. Rodnou sestrou práce je také peněžitá odměna. Už v Bibli, tedy dávno ve starověku, byla vyslovena zásada, že hoden je dělník své mzdy. O to víc v současné moderní společnosti musí platit, že práce a mzda tvoří spojité nádoby. A konečně, aby si práce zasloužila úctu, nesmí být zbytečná.

Tam, kde tyto tři pilíře dostávají trhliny, případně některá z těchto zásad nefunguje vůbec, stává se práce noční můrou a tíživým břemenem. To má na celkovou atmosféru v zemi stejně nepříznivý vliv jako sociální dopady nezodpovědného zacházení s láskou. Chceme-li žít ve společnosti, v níž se s láskou i prací hraje fair play, musíme se tak chovat také my. Rozumí se: my všichni. Tedy v lásce nejen mladí, ale také třeba vrcholní politici, a pokud jde o práci, netýká se tato výzva pouze zaměstnanců. Rovněž majitelé firem, drobných provozoven i obřích supermarketů, jinými slovy ti, kdo dávají lidem práci, mají dnes o čem přemýšlet. A mnozí z nich velice dobře vědí, že ne pouze o vlastním zisku.