Funkce pomlčky v psaném textu

V jednom z minulých jazykových koutků jsme se zabývali spojovníkem a pomlčkou. Na pomlčku však zbylo tak málo času, že jste posluchačům slíbila, že se k tomuto tématu ještě vrátíme. Zkusme se tedy dnes podrobněji podívat právě na pomlčku.
V první řadě musíme zopakovat, co to vůbec pomlčka je. Jedná se o členicí neboli interpunkční znaménko, jehož funkce je především rozdělovací – to znamená, že od sebe odděluje větné členy, věty nebo části textu. Pomlčka nám tedy signalizuje zejména významovou, popř. zvukovou výstavbu textu.

V jakých případech mohou posluchači pomlčku využít?
Pomlčku používáme jednak namísto čárky a jednak v případech, kdy chceme naznačit neukončenou výpověď. V prvním případě (tedy místo čárky) využíváme pomlčku v okamžiku, kdy potřebujeme něco výrazněji oddělit, zejména vsuvku, samostatný větný člen, či jakoukoliv větu, ať už hlavní nebo vedlejší. V těchto případech se chová pomlčka stejně jako čárka a vztahují se na ni totožná pravidla.
Pomlčkou můžeme také vyjádřit neukončenost výpovědi. Bývá to v situacích, kdy byl mluvčí někým či něčím přerušen a nedopověděl vše, co chtěl říci; dále to může být tehdy, kdy se mluvčí odmlčí úmyslně (nechce dopovědět či hledá vhodný výraz), anebo když mu emoce prostě nedovolují pokračovat. V umělecké literatuře se setkáváme s pomlčkou v této funkci velmi hojně.

Kromě těchto dvou možností existují ještě nějaké další?
Pomlčku nalezneme také v různých heslech, nápisech ap. a rovněž také jako náhradu za sloveso být, např. Škola – základ života. Dále se užívá pomlčky mezi přímou řečí různých osob, když není přímá řeč označena uvozovkami, ani nezačíná na samostatné řádce. Pomlčkou může být také oddělena dodatečně připojená uvozovací věta, anebo se pomlčka vyskytuje mezi řečnickou otázkou a řečnickou odpovědí. Mezi další případy využití pomlčky patří označení vzrušené, přerušované řeči – tehdy pomlčka signalizuje přestávky v řeči, což už jsme u zvukové výstavby textu. Pomlčka může také vyznačovat začátek odstavce.

Moje poslední otázka se týká kombinování pomlčky s jinými interpunkčními znaménky – je to vůbec možné? – a je to obvyklé?
Je to možné a je to obvyklé. Jednak dochází ke kombinování pomlčky a čárky v případech, kdy to vyžaduje samotná větná stavba, např. když je věta oddělena čárkami a na jejím konci se nachází vsuvka, která je oddělena pomlčkami – pak se vedle sebe sejdou pomlčka s čárkou. Dále můžeme najít vedle pomlčky otazník nebo vykřičník – a to v případech, kdy potřebujeme interpunkčním znaménkem vyjádřit tázací nebo zvolací povahu neukončené výpovědi. Otazník či vykřičník v takovém případě píšeme za pomlčku. Tečka se však za pomlčku nikdy nepíše.
Nakonec bychom si mohli ještě říci, že pomlčku můžeme také zdvojnásobit nebo zněkolikanásobit, pokud chceme zesílit její platnost.