Jak dlouho vydržely první dudy Václava Švíka?

Svoji současnou životní etapu označuje jako „vypadá dobře“. A s tímto smyslem pro humor mu radost a optimismus ještě dlouho vydrží. Ve svém muzikantském životě prošel liduškou v Přešticích, souborem písni a tanců Škoda Plzeň, od roku 1970 působí v Konrádyho dudácké muzice, pomáhá Malému lidovému souboru. Nedá dopustit na svého učitele a později kolegu Zdeňka Bláhu, se kterým si skvěle rozumí.

Ostatní kluci hrávali v neděli fotbal, on je míjel s kufříkem a špacíroval na nádraží. Jel na hodinu výuky dud a ostatní na něj posměšně mečeli… V pubertě ale zkoušel i jinou muziku, totiž bigbeat. Naučil se na kytaru, což prý skvěle zabíralo na děvčata. Rocková kapela se ale rozpadla a folklor zvítězil definitivně. A k hudebním vystoupením postupně přibylo i doprovodné slovo a proslulé „poudačky“ jak v chodském, tak plzeňském nářečí.

Folklor má budoucnost, mezi mladými vidím následovníky

Václav Švík má velkou radost z toho, že na dudy a další nástroje potřebné pro folklorní soubory se vyučuje na konzervatořích. O budoucnost lidových muzik se tedy není nutné obávat. Jak v souborech, tak mezi diváky vídá spoustu mladých lidí, na koncerty chodí celé rodiny.

A jak že to je s jeho vlastním dudáckým instrumentem? Už sice prošel několika generálkami, ale pořád jde o první a doposud poslední nástroj, na který hraje!

Jak Václav Švík zvonil u dveří svého učitele na dudy? Kde čerpá náměty ke vtipům, které říká mezi písničkami na koncertech?

Poslechněte si celý rozhovor s Václavem Švíkem.