Je m’en fous! Že neumíte francouzsky? To je šumafuk
V češtině existuje mnoho možností, jak vyjádřit, že nám něco vadí, nebo naopak že nám něco nevadí. Ale co když je nám něco fuk?
Slovo fuk označuje škvíru nebo mezeru například mezi prkny. Slovo má ještě několik dalších významů. Zajímavé je, že kromě jediného z nich, když někdo řekne, že má silný fuk, totiž, že umí silně zafoukat, žádný další význam tohoto slova nepochází z češtiny.
Ve frázi „je mi to fuk“ jde o slovo původem z latinského ficus, tedy fík. Už ve staročeštině fráze „dát někomu fík“ znamenala dát nic, později se objevily fráze jako dělám si z toho fík, je mi to fík, tedy lhostejné.
Ve významu mezera nebo spára jsme zase toto slovo přejali z německého Fuge, což je slovo se stejným významem, tedy škvíra, mezera.
Původ slova podfuk ve smyslu lest, podvod nebo úskok vysvětlují jazykovědci dvěma různými způsoby. Může se jednat o podstatné jméno utvořené od slovesa podfouknout, tedy podvést někoho. Významově má blízko ke slovesu vyfouknout někomu něco, tedy ukrást. Potichu, bez hlesu, ale i nepozorovaně, hbitě jakoby fouknutím. Jiný výklad vztahuje slovo podfuk k latině, kde slovní spojení sub fuco znamenalo „pod líčidlem, přetvářkou“. Ve středočeském nářečí se také říkalo pod fochem.
Šumafuk nebo dokonce šumák
Ani slovo šumafuk není původem české. Vyskytuje se i ve variantách šumafu nebo šmafu a do češtiny se dostalo také z cizího jazyka, tentokrát z francouzštiny z výrazu je m’en fous - je mi to jedno.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
