Jedlá lesní zahrada je vkladem pro budoucí generace

23. leden 2020

Novinka, která si u nás postupně získává své příznivce, zejména mezi ekologicky smýšlejícími mladými rodinami. Tak o jedlých lesních zahradách (jinak jedlém lese) hovoří zahradník Kamil Fišer z Doks, který tento typ zahrady preferuje.

„Není to ani vzrostlý les, ani park. Nejvíc se lesní zahrada blíží mladému lesu, ale to je jen přirovnání. Jedlou lesní zahradu zakládá člověk a on ji také udržuje, i když v duchu přirozených přírodních zákonitostí,“ vysvětluje Kamil Fišer.

Zahradu tvoří několik rostlinných pater

Přírodní zahradu můžete mít ve městě i na venkově, není třeba vlastnit rozlehlý pozemek, postačí vám i 200 m2. „Důležité je dodržet zásady platné pro lesní zahrady, mezi které patří např. vertikální kompozice. Jedlá lesní zahrada se skládá z nejméně 3, ale může mít klidně až 10 rostlinných pater. Pod vysoké stromy vysazujeme menší a menší druhy tak, aby si vzájemně nepřekážely, ale spíš se podporovaly. Tím efektivně využíváme prostor,“ popisuje zahradník.

Pestrá skladba rostlin

Slovo lesní může v mnohých vyvolávat představu převažujících obrovských jehličnanů, která je zavádějící. Podle Kamila Fišera v lesní zahradě lze pěstovat jehličnany i listnáče, včetně ovocných stromů a keřů, trvalky, v řadě případů využitelné i jako zelenina, také bylinky, houby a další. Jedlá lesní zahrada je propojením užitkové a okrasné zahrady v jednolitý celek. Pokud o to stojíte, můžete do ní včlenit i koupací jezírko, altán a další stavby. V ideálním případě vás tato zahrada bude z velké části průběžně krmit, poskytne vám dřevo a další suroviny ke zpracování a stane se útočištěm, kde budete relaxovat.

Za termín lesní zahrada (Forest Garden) vděčíme Angličanu Robertu Hartovi (1913 – 2000), průkopníkovi jedlých lesních zahrad v mírném klimatu. Ten v 80. letech 20. stol. v anglickém hrabství Shropshire vytvořil na zhruba 500 m 2 zahradu, která zajišťovala téměř veškerou jeho veganskou stravu. Hart se stal inspirací pro mnoho následovníků, kteří jedlé lesní zahrady zdokonalili a nastavili pravidla pro jejich založení a údržbu.

Ekologický přínos jedlé lesní zahrady

Vzhledem k tomu, že fungují na bázi lesa, jsou jedlé lesní zahrady poměrně odolné vůči klimatickým změnám a dovedou pojmout a udržet vodu. Dobře zapadají do krajiny, lahodí oku člověka a jsou domovem drobných zvířat, ptáků a hmyzu. Produkují kyslík a ukládají CO2 do půdy a biomasy. Jsou tedy přínosem nejenom pro jednotlivce, ale i pro široké okolí a to s časovým přesahem do desítek příštích let.

Bez práce není jedlá lesní zahrada

Mohlo by se zdát, že lesní zahrada je divoce bující člověkem využívaný kout přírody, který nevyžaduje žádnou práci a údržbu. V prvních 5 letech na něco takového zapomeňte a také potom počítejte se zahradou nízkoúdržbovou, určitě ne bezúdržbovou. „Něco jako bezúdržbová zahrada neexistuje,“ směje se zahradník Kamil Fišer, „v angličtině jsem vůbec nenašel ekvivalent českého slova bezúdržbový. První roky v jedlé lesní zahradě jsou celkem dřina a vyžadují zahradníkovo plné nasazení. A vzhledem k tomu, že sazenice nejdřív zakořeňují a nějakou dobu trvá, než začnou viditelně přirůstat a plodit, připadá vám, že nevidíte skoro žádné výsledky. To platí hlavně u stromového patra.“

Vklad pro další generace, bez nadsázky

Na odměnu si musíte počkat, být trpěliví a nevzdávat se. Pomoci vám v tom může myšlenka, že z vaší lopoty budou mít užitek i následující generace a lesní zahrada se může stát opečovávaným rodinným skvostem.

autor: Soňa Vaicenbacherová | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.