Jedlá lesní zahrada je vkladem pro budoucí generace

„Není to ani vzrostlý les, ani park. Nejvíc se lesní zahrada blíží mladému lesu, ale to je jen přirovnání. Jedlou lesní zahradu zakládá člověk a on ji také udržuje, i když v duchu přirozených přírodních zákonitostí,“ vysvětluje Kamil Fišer.

Zahradu tvoří několik rostlinných pater

Přírodní zahradu můžete mít ve městě i na venkově, není třeba vlastnit rozlehlý pozemek, postačí vám i 200 m². „Důležité je dodržet zásady platné pro lesní zahrady, mezi které patří např. vertikální kompozice. Jedlá lesní zahrada se skládá z nejméně 3, ale může mít klidně až 10 rostlinných pater. Pod vysoké stromy vysazujeme menší a menší druhy tak, aby si vzájemně nepřekážely, ale spíš se podporovaly. Tím efektivně využíváme prostor,“ popisuje zahradník.

Pestrá skladba rostlin

Slovo lesní může v mnohých vyvolávat představu převažujících obrovských jehličnanů, která je zavádějící. Podle Kamila Fišera v lesní zahradě lze pěstovat jehličnany i listnáče, včetně ovocných stromů a keřů, trvalky, v řadě případů využitelné i jako zelenina, také bylinky, houby a další. Jedlá lesní zahrada je propojením užitkové a okrasné zahrady v jednolitý celek. Pokud o to stojíte, můžete do ní včlenit i koupací jezírko, altán a další stavby. V ideálním případě vás tato zahrada bude z velké části průběžně krmit, poskytne vám dřevo a další suroviny ke zpracování a stane se útočištěm, kde budete relaxovat.

Ekologický přínos jedlé lesní zahrady

Vzhledem k tomu, že fungují na bázi lesa, jsou jedlé lesní zahrady poměrně odolné vůči klimatickým změnám a dovedou pojmout a udržet vodu. Dobře zapadají do krajiny, lahodí oku člověka a jsou domovem drobných zvířat, ptáků a hmyzu. Produkují kyslík a ukládají CO2 do půdy a biomasy. Jsou tedy přínosem nejenom pro jednotlivce, ale i pro široké okolí a to s časovým přesahem do desítek příštích let.

Bez práce není jedlá lesní zahrada

Mohlo by se zdát, že lesní zahrada je divoce bující člověkem využívaný kout přírody, který nevyžaduje žádnou práci a údržbu. V prvních 5 letech na něco takového zapomeňte a také potom počítejte se zahradou nízkoúdržbovou, určitě ne bezúdržbovou. „Něco jako bezúdržbová zahrada neexistuje,“ směje se zahradník Kamil Fišer, „v angličtině jsem vůbec nenašel ekvivalent českého slova bezúdržbový. První roky v jedlé lesní zahradě jsou celkem dřina a vyžadují zahradníkovo plné nasazení. A vzhledem k tomu, že sazenice nejdřív zakořeňují a nějakou dobu trvá, než začnou viditelně přirůstat a plodit, připadá vám, že nevidíte skoro žádné výsledky. To platí hlavně u stromového patra.“

Vklad pro další generace, bez nadsázky

Na odměnu si musíte počkat, být trpěliví a nevzdávat se. Pomoci vám v tom může myšlenka, že z vaší lopoty budou mít užitek i následující generace a lesní zahrada se může stát opečovávaným rodinným skvostem.