Jiří Stočes: Argumenty odpůrců uprchlíků jsou tytéž, jako proti židovské emigraci z Německa

Evropou otřásá tzv. uprchlická krize. Drtivá většina českého obyvatelstva ji prožívá výlučně prostřednictvím televize a dalších médií, přesto má ale jasno – emigrace s válkami a bídou zmítaných zemí jako je Sýrie, Afghánistán či Eritrea nás zásadním způsobem ohrožuje. Tento pocit významně podporují demonstrace různých „obranných“ iniciativ, žurnalisté zejména bulvárních médií a v neposlední řadě celá řada politiků, včetně současného i minulého prezidenta.

Čím že nás uprchlíci tak ohrožují?

Argumentace bojovníků proti imigraci stojí v zásadě na třech pilířích. Kupodivu asi nejméně často slyšíme, že nás uprchlíci budou vyjídat. Ironické upozorňování na to, že u sebe mají třeba i mobilní telefon, ovšem nejsou vzácností. O něco častěji zaznívá obava o naši bezpečnost. Mezi uprchlíky se to totiž údajně jen hemží islamistickými speciálně vycvičenými teroristy a ti ostatní budou jistě krást nebo aspoň lidově řečeno „dělat bordel“.

Ponejvíce však slyšíme, že přílivem převážně muslimských emigrantů dojde k likvidaci evropské kultury. Co je však její podstatou? V prvé řadě křesťanství, jehož základním nárokem je láska k bližnímu. Na otázku „Kdo je můj bližní?“ pak odpovídá Bible podobenstvím o milosrdném Samaritánovi, který byl vlastně pro pravověrné Židy cizinec a jinověrec. Dále stojí evropská civilizace na myšlence humanismu a osvícenských zásadách rovnosti všech lidí a tolerance odlišných názorů. Konečně deklaruje Evropa jako svůj základní princip ochranu lidských práv, včetně práva svobodného pohybu a stejných příležitostí. Toto vše ale právě razantní odmítavý postoj vůči uprchlíkům popírá.

Čtěte také

Nic nového pod sluncem…

Jako historik cítím potřebu poukázat na to, že současná uprchlická vlna není rozhodně první, které jsme ve svých moderních dějinách vystaveni. Podobně utíkaly – pochopitelně nelegálně – po roce 1933 do tehdejšího Československa desetitisíce Židů z Německa, posléze i z Rakouska či třeba z Rumunska. I tehdy se vedla debata o tom, jak s nimi naložit. A v tisku, zejména tehdy nejsilnější agrární strany, zaznívaly nachlup stejné požadavky jako dnes. Stačí jen slovo Židé nahradit slovem muslimové a možná trochu poupravit archaickou češtinu.

Ostatně posuďte sami: List Večer například v červenci 1937 konstatoval: „Zdůraznili jsme již vícekráte, že mezi emigranty jsou lidé nejen velmi podezřelí politicky, ale i v jiném trestním smyslu. Objevili se mezi emigranty i vyzvědači ve službách států nám nepříznivě nakloněných a lidé, kteří se živí nekalým a zakázaným obchodem, neb jiným způsobem … poškozujícím naše lidi.“

Dětský útulek v Dušní ulici, 1946|foto: © Židovské muzeum v Praze

Noviny Plzeňský kraj publikovaly v říjnu 1938 pro změnu toto prohlášení: „Sledujeme politiku proti cizí emigraci vůbec a židovské zvlášť…. Náš národ nesmí býti v této otázce ovládán sentimentální humanitou… Tato emigrace byla by zdrojem nebezpečí pro klid ve státě. Nechť se západní velmoci postarají o jejich přestěhování k nim neb do kolonií.“

Mapa znázorňující pohyb židovských uprchlíků přes Československo, 1946|foto: © Židovské muzeum v Praze

A Český deník v únoru 1939 citoval řečníka přednášejícího v plzeňské Jednotě katolických jinochů a mužů: „Chceme a musíme i my chránit svou zemi před židovskými rozkladnými živly…. Co je nazýváno jako pronásledování, je jen nutnou sebeobranou… Náprava musí vycházet z řádného zákonodárství, které musí mít na zřeteli ochranu křesťanské kultury. Je skutečností, že emancipace židů …vede k podmanění křesťanů.“

Jde skutečně o budoucnost evropské civilizace!

Ano, současná vlna emigrace je pro Evropu určitě velký problém. A zároveň velkou zkouškou. Udržíme i v této situaci základní pilíře evropské civilizace? Nebo je sami podrazíme, v bláhové naději, že se tím celý problém snadno a rychle vyřeší? A opravdu už jsme zapomněli, kam až takové rychlé a snadné řešení může dojít?