Již jedenáctá odbila nebo odbyla?

8. prosinec 2010

Již jedenáctá odbila a lampa ještě svítila... Jak to, že je v tomto známém verši ve slově odbila měkké i? Ta hodina přece pominula, je pryč, byla a už není. Prostě odbyla.

Také si myslíte, že by se v tomto verši mělo psát „odbyla“ s tvrdým y? Někteří lidé to chápou jako odvozeninu od slovesa být ve významu „existovat“ a ne od bít ve významu „tlouci“. Jedenáctá hodina podle nich neodtloukla, ale prostě odbyla, pominula a je pryč. Dokonce i mezi učiteli češtiny se u tohoto příkladu najdou zastánci měkkého i.

Jenže sloveso odbýt se ve významu pominout, přejít, skončit nedá použít. V češtině nemůžeme tvořit věty jako „schůze odbyla a pak jsme šli domů“ nebo „jakmile inventura odbyla, provoz firmy se vrátil do normálních kolejí“ apod.

Sloveso odbýt se může použít ve smyslu překonat, přestát nějaké období. Například „Petr si rychle odbyl vojenskou službu“, ale to je přece jen něco jiného. Jednak je tady jiná perspektiva nahlížení na děj, je přítomen člověk-proživatel, jednak se v tomto užití sloveso odbýt používá jako zvratné.

Dvojitý omyl

Mýlili se tedy učitelé, kteří trvali na psaní „již jedenáctá odbyla“ s tvrdým y? Ano, a to hned dvakrát. Poprvé v tom, že neznali správná užití a významy slovesa odbýt s y, a podruhé v tom, že nesprávně posoudili náležitost slovesa odbít s i.

Je to naprosto běžné užití, hodiny přece označují časový údaj příslušným počtem úderů a v tomto kontextu se skutečně myslelo, že už hodiny odtloukly jedenáct hodin. Takže přinejmenším bylo mylné tvrdit, že tam měkké i být nemá.

A odkud pochází ten známý verš „již jedenáctá odbila a lampa ještě svítila“? Přece z úvodu známé Erbenovy balady Svatební košile ze sbírky Kytice.

autor: Martin Prošek
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová