Kdo máš lucernu, jdi první!

Možná vám tohle přísloví "Kdo máš lucernu, jdi první!" není příliš známé, je totiž japonské. Podle toho, co o Japoncích víme, patrně ho dost využívají. Ale v životě i v českých končinách to bývá tak, že když se tápe v pološeru, a někdo si chytře vzal s sebou svítilnu, logicky ho posílají dopředu. Aby ti další šli už s větší jistotou. To bychom tedy potřebovali zvlášť v tuzemské politice. V obou sněmovnách, kde senátoři i poslanci při schvalování zákonů venčí své myšlenky jen na stranickém vodítku, a když pak praxe začne pokulhávat, teprve se jim se zpožděním rozsvítí. Jenomže - kdo se zahledí, neprokoukne. Věrně kupovat chléb jen ve vlastní pekárně je sice chvályhodné, ale neškodí ochutnat a posoudit i jiný recept. Co prý nám stále chybí, řekl při své kandidatuře na prezidentský úřad ekonom Jan Švejnar, je rozhodující otázky budoucnosti země řádně promyslet společně nejen s politiky a s osvědčenými poradci, ale se skutečnými odborníky. A ti by se snad mezi deseti miliony Čechů našli, co říkáte?

V uplynulém týdnu jednala senátní komise pro ústavu o jednom ze slibů, který parlament i vláda veřejně vyhlásily, totiž o přípravě přímé volby prezidenta. Naprostá většina občanů totiž dala najevo, že by si ji přála. Tak na tenhle slib, milí voliči, zapomeňte! Ryby se chytají na udičku, lidé na slova! To je zase přísloví z Arménie, ale i u nás zdomácnělo. Náměstek ministra pro legislativu lidovec Jiří Stodůlka shrnul názory senátorů a poslanců po prvních jednáních do věty, že se neshodnou na ničem. Jeho spolustraník ministr Cyril Svoboda má sice v červnu předložit k přímé volbě prezidenta vládě stanovisko, ale už dnes ví, že se do toho nikomu nechce. Vládnoucí koalici vyhovuje způsob volby takový, jaký je, a navíc se kupí spousta jiných důležitých a nutných starostí. Třeba momentálně sílí tlak, aby Poslanecká sněmovna mohla zasloužilým členům udělovat medaile za zásluhy o dobré zákony. Nu a to budou starosti - daj´-li či nedaj´-li medaili...

Logo|foto:Český rozhlas

Tak jsme všichni čekali ještě na jedno: jakou roli ve veřejném životě - jak slíbil - si vybere soupeř současného prezidenta Jan Švejnar. Zda se bude na podzim ucházet o místo do Senátu, což mu někteří navrhovali. Sociální demokraté a zelení byli dokonce připraveni ho kandidovat. Promyslel vše a jak slíbil, splnil. Nechce vstoupit do žádné politické strany, ví ale, že nezávislým senátorům se málokdy podařilo prosadit bez stranického zázemí své záměry. Navíc by vplul do rybníka se zavedenými manýry, se systémem práce, proti kterému by nic nezmohl, s prebendami, o jejichž nesmyslnosti si lidé povídají, a chtě nechtě by se i on stal jejich příjemcem. Řídí se prostě příslovím až z Ameriky, totiž že "nejmocnější slovo je - znovu". Znovu se vydává nevyšlapanou cestou. Hodlá založit nezávislou instituci, jakýsi mozkový trust, v němž by se koncentrovali chytří a schopní lidé z řady různých oborů: ekonomiky, politiky, školství, zdravotnictví a dalších. Prostě elita národa, jejíž zkušenosti řízení státu zatím míjejí. Zjišťuje teď, zda jsou ochotni něco takového podpořit také majetní lidé. Jan Švejnar věří, že se mu podaří vzbudit debatu, která nebude zpolitizovaná, ale zpětně ovlivní v dobrém politickou scénu.

Logo|foto:Český rozhlas

Nu, to kdyby se povedlo, možná by se nelovili ministři v chabé členské základně politických stran a třeba by vnikl úplně nový subjekt. I když jde o běh na dlouhou trať, jednou ranou přece dub nepadne. A také jedno přísloví říká, že věci, které nestojí za odvahu, nestojí za námahu.