Když nevíme, na koho žárlíme

Sloveso žárlit nepatří mezi slovesa, která by vyjadřovala směrové určení, např. vjet někam, vycházet, vzlétnout apod. Jak je z příkladů patrné, jedná se především o slovesa pohybu a z hlediska dotazu je u nich důležitá jedna věc: pokud vyžadují ve stavbě věty další doplnění, tak s vyjádřením směru souvisí i určitá pádová vazba. Tedy: vjet do přístavu, vystoupit na vrchol, přiběhnout k němu.

Uvažujeme-li o významu slovesa, pomůže nám definice významu např. Slovníku spisovné češtiny: žárlit 1. (chorobně) nevražit na milovanou osobu n. na někoho, koho má (mohla by mít) milovaná osoba ráda: žárlit na svou ženu; žárlit bez příčiny; žárlit na ženina kolegu; 2. závidět někomu úspěchy, řevnit: žárlit na spolužáka; 3. nepřát, závidět něco: žárlit na něčí úspěchy; žárlit na manželovy zájmy.

Z vymezení významů a z příkladů u slovesa žárlit vyplývá, že sloveso ve své významové struktuře nevyjadřuje směr děje a pojí se nejčastěji s předložkovým 4. pádem.

Takže na koho nebo na co žárlíme, je dané jen naším emočním stavem a také tím, co přesně chceme vyjádřit a k tomu nás slouží slovesná vazba.

Původ slovesa

Souvisí se slovem žár, a pravděpodobně jde o slovo přejaté z polštiny s posunem významu. Polské źarliwy znamená horlivý.