Koloidní stříbro. Účinný všelék, nebo zbytečné zdravotní riziko za spoustu peněz?
Stříbro provází lidstvo po tisíce let. Sloužilo nejen k ražbě mincí nebo tvorbě šperků, ale například i k výrobě nádob na potraviny. A v průběhu času si lidé všimli také jeho antibakteriálních účinků. Módním hitem dnešní doby je stříbro koloidní, v jehož léčebné účinky leckdo věří. Vědecké výzkumy přinesly velkou míru skepse i hledání nových cest, jak stříbro k léčení využít.
Na mnoha internetových stránkách můžete najít informace o tom, že koloidní stříbro údajně léčí širokou škálu infekčních i neinfekčních nemocí. Někteří prodejci dokonce doporučují zákazníkům, aby koloidní stříbro užívali preventivně. Seznam nemocí a neduhů, které by koloidní stříbro mělo léčit, je velmi dlouhý a pestrý - od chřipky a jiných onemocnění dýchacích cest přes záněty dásní nebo infekcí močového ústrojí až po pásový opar, cukrovku nebo rakovinu.
Důvěřuj, ale prověřuj…
Americká agentura pro potraviny a léky FDA už v roce 1999 došla k závěru, že koloidní stříbro není ani bezpečné, ani efektivní pro léčbu jakékoli choroby a od té doby podniká právní kroky proti mnoha firmám, které zveřejňují zavádějící tvrzení ohledně vlivu koloidního stříbra na zdraví. Podle amerického Národního institutu zdraví může koloidní stříbro způsobovat vážné nežádoucí účinky, například narušovat vstřebávání některých antibiotik nebo léků pro zlepšení funkce štítné žlázy. Užívání preparátů s obsahem stříbra může vést také k argyrii, tedy nevratnému šedomodrému zbarvení pokožky, které je způsobeno hromaděním stříbra v tkáních.
V České republice bylo do roku 2010 koloidní stříbro legálně dostupné jako potravinový doplněk. Nicméně jeho údajné léčebné účinky při vnitřním užití nebyly prokázány klinickými studiemi a vzhledem k rizikům pro zdraví byl v celé Evropské unii přijat zákaz vnitřního užívání koloidního stříbra.
Výzkum biologických účinků stříbra hledá nové možnosti
Na úrovni laboratorních testů se vlastnosti nanočástic stříbra intenzivně zkoumají. Byly prokázány jejich antibakteriální účinky u některých kmenů bakterií, které jsou závislé také na velikosti a tvaru nanočástic. Úspěšné byly i některé pokusy s kvasinkami, zatímco v případě virů se nanostříbro neosvědčilo. Zkoumají se také účinky použití kombinace nanočástic stříbra s antibiotiky. Jiné výzkumy se věnují možnosti, jak snížit toxické účinky nanostříbra v organismu, a to například jejich navázání na oxidy železa.
Historie použití stříbra aneb Proč má šlechta modrou krev?
Už od starověku se stříbrné nádoby využívaly k uchovávání potravin a vžila se tradice vkládat do mléka či tekutin stříbrnou minci, aniž lidé tehdy mohli vědět o existenci bakterií nebo později prokázaného antibakteriálního účinku stříbra. Podobný význam mohlo mít také užívání stříbrných příborů pro konzumaci potravin. V 15. století se dokonce mezi šlechtou staly módou slánky s obsahem mletého stříbra.
V důsledku konzumace potravin ze stříbrného nádobí se u movitých šlechtických rodin objevovalo šedomodré zbarvení kůže, které se údajně stalo základem dodnes tradovaného označení „modrá krev“ pro příslušníky šlechty. Na počátku 20. století se stříbro používalo jako lék proti různým infekcím, včetně ošetření ran nebo popálenin. S nástupem antibiotik ale svou pozici postupně ztratilo.
Jako vždy v medicíně je ale třeba zdůraznit, že výsledky pokusů v laboratorních podmínkách ve zkumavkách se mohou velmi podstatně lišit od toho, jak se budou chovat zkoumané látky nebo jejich směsi v živých organismech. Teprve další výzkum a detailní znalost účinků nanočástic stříbra mohou vést k jejich případnému použití v medicíně.
Co je vlastně koloidní stříbro?
Jako koloidní stříbro se označuje zvláštní směs velmi malých částeček stříbra v destilované vodě. Velikost částic stříbra, které se také označují jako nanostříbro, se může pohybovat v rozmezí 1 až 500 nanometrů. Obvykle se ale vyrábějí stříbrné nanočástice zhruba 500 až 10000x menší než je průměr lidského vlasu, tedy o velikosti 5 až 100 nanometrů.
Problém koloidního stříbra ovšem spočívá v tom, že je poměrně nestabilní. Snadno totiž dochází k tzv. agregaci, tedy k tomu, že se nanočástice shlukují a vytvářejí menší počet větších částic, čímž se ovšem mění jejich vlastnosti.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
