Lázně Kyselka

Najdeme je nedaleko od Karlových Varů severovýchodním směrem. První psaná zmínka o zdejších tryskajících pramenech je z roku 1522. Za zakladatele lázeňství v Kyselce je považován baron Wilhelm, manžel baronky Antonie von Neuberg, která roku 1826 koupila zdejší panství. Staví se zde restaurace, altánek nad pramenem, kolonády, lázeňské domy, léčebny a upravují se cesty.

Stanislav Bucharovič:
To byl velmi prozíravý pán, který věřil v léčivou sílu této vody a proto tam postavil první kolonádu a lázeňský dům. Ten vývoj lázeňství šel poměrně rychle kupředu. Nicméně stále vedl export kysibelské vody.

Doplňuje karlovarský historik Stanislav Burachovič. Ve druhé polovině 19tého století přichází na scénu velmi zdatný obchodník a karlovarský rodák Heinrich Mattoni.

Stanislav Bucharovič:
Tehdy si pronajal od hraběte Černína, tehdejšího majitele celého panství dnešních zaniklých lázní Kyselka, prameny, půdu, kopce, lesy, pole, vše celé široké okolí. Za šest let byl Mattoni tak daleko finančně a podnikatelsky, že si od hraběte Černína roku 1873 vše zakoupil do svého majetku a tehdy započal zázrak zvaný Lázně Kyselka.

Obec Kyselka - kolonáda podél reky Ohře, galerie posluchačů - David Žaloudek / Výlety s Vltavou|foto: archiv autora

Do rozvoje do té doby poměrně malého a nevýznamného lázeňského místa investoval Heinrich Mattoni veliké peníze. Dal zde postavit vodoléčebný ústav, léčebné domy a penzionky, a to vše s ohledem na lesnatou krajinu. Postavil i několik honosnějších objektů, jako Mattoniho vilu, Jindřichův dvůr, kapli svaté Anny, ale i železnici pro vývoz minerálky.

Stanislav Bucharovič:
Zvelebil tyto lázně vybudoval síť vycházkových cest. Nechal podchytit nové prameny a bylo to jako v pohádce. Kyselka jenom kvetla. Bylo možno tam vidět kočáry s urozenou měšťanskou společností, dámy v dobové módě, dlouhé šaty, samozřejmě klobouky. Pánové v cylindrech, buřinkách elegantně oblečeni. Ten lázeňský život se soustředil kolem Ottova pramene. Ve svahu, který je dneska zcela zarostlý zplundrovaný. Tam vedly udržované schůdky, tam byly různé parkové úpravy, vodopády, skřítkové z keramiky, trpaslíčci.

V době své slávy Lázně Kyselka fungovaly jako místo, kde se pacienti takzvaně doléčovali. Hlavním léčivým prostředkem byla vynikající minerální voda. Provozovala se zde hlavně vodoléčba, pitná a pohybová kúra - vybudováno zde bylo na 12 km lázeňských vycházkových tras. V 19. století měly Lázně Kyselka podobnou noblesu jako Karlovy Vary. Asi nejvýznamnějším hostem, který svou návštěvou lázně Kyselka poctil, byl řecký král Otto první, na jehož počest byl pojmenován dnes nejznámější pramen. Malé lázně navštívil dokonce dvakrát.
V roce 1910 Mattoni umírá. Po jeho smrti obchody přebírají jeho dva synové, kteří pokračují v obchodech, rozkvětu a lázeňském vývoji Kyselky.

Stanislav Bucharovič:
Synové Mattoniho Leo a Heinrich dbali na to, aby lázeňský provoz probíhal naprosto stejně jako za Mattoniho života. To znamená, zaměstnávali se špičkoví doktoři, kteří rozuměli své práci balneologa, jímali se nové prameny, investovalo se do oprav lázeňských zařízení, budov a kolonád. Takže nelze říci, že Mattoniho úmrtím, že by docházelo k úpadku lázeňského života Kyselky.


Úpadek lázeňství pochopitelně zavinily světové války.

Stanislav Bucharovič:
Když je válka tak lidé nejezdí do lázní - mají úplně jiné starosti. Samozřejmě rapidní pokles návštěvnosti postihl i lázně Kyselku. Pouze export vody stále kvetl, protože se velká část minerálky vyvážela vermachtu do pole.

Po 2. světové válce byly lázně Kyselka znárodněny a staly se majetkem Československého státu. Od konce šedesátých let 20. století byly využívány výhradně jako dětská léčebna, především pro děti z oblasti severních Čech. Areál lázní sloužil také jako ubytování dětí z Řecka. V Kyselce i v dobách socialismu ordinovali vynikající lékaři a lázeňská péče byla na velmi vysoké úrovni. Po roce 1989 Kyselka zcela ztrácí funkci lázní a o tři roky později je Fondem národního majetku neúspěšně privatizována. Od této doby vystřídaly lázně Kyselka několik majitelů, z nichž ani jeden neudělal nic pro to, aby toto národní kulturní dědictví mohlo obdivovat ještě mnoho budoucích generací. Dnes je celý areál v tak zuboženém stavu, že se panu Mattonimu v hrobě asi neleží moc dobře. Do lázeňských domů je dnes rizikové vstoupit, poslední hosté tu přitom byli ještě v roce 1992. Odborníci ale i široká veřejnost se shodují na tom, že lázně Kyselka byly architektonickým skvostem. V době svého věhlasu byly velmi vyhledávanými a věhlasnými českými lázněmi. A i když se najdou nadšenci, kteří stále bojují za jejich záchranu a jejich z mrtvých vstání, zatím to podle všeho vypadá, že veškerá snaha je marná a lázeňskou tradici se v Lázních Kyselka obnovit nejspíš nepodaří.