Lubomír Stejskal: Laickým pohledem

Za nejzávažnější porušení zákona jsou ukládány tresty odnětí svobody. Nejhoršími z těchto zločinů jsou v očích prostých občanů vraždy a pokusy o ně. Tito prostí lidé mají kdesi ve svém vědomí zakotvenou docela obyčejnou selskou logiku. Dokonaná vražda je horší než pokus o ni, kdy oběť přežije. Pak také trest, počet let za mřížemi, by měl být viditelně odlišný. Rozumí se ve prospěch pachatele nedokonaného pokusu. Není-li tomu tak, občané přestávají justici důvěřovat. Mezi jejich elementárním chápáním spravedlnosti a realitou se objevuje povážlivá trhlina.

Nikdo přitom nemůže mít občanům za zlé, pakliže jednotlivé kauzy porovnávají. Letošní případ z Nového Sedla na Sokolovsku je k tomu přímo vybízí. Pan Jiří tam při domácí opilecké seanci a následném fyzickém konfliktu způsobil smrt svému strýci Františkovi. Verdiktem Krajského soudu v Plzni byl odsouzen k jedenácti a půl roku ve vězení. Zatím nepravomocně. Je to hodně nebo málo za lidský život? Místo odpovědi obraťme pozornost na mediálně známý příběh z Nejdku na Karlovarsku. Před pěti lety tam chtěla matka otrávit svoji dceru. Fridexem. Dívence bylo pět let. Prožila peklo na zemi, ale bez následků přežila. Travička byla původně odsouzena na 25 let, po zásahu Ústavního soudu a odvolacím procesu na konečných 17 let ztráty svobody.

Nelze se vyhnout srovnání. Ačkoli jsou obě kauzy zcela rozdílné, výsledky jsou zjevné. V novosedelské vinou synovce mrtvý strýc. V nejdecké - navzdory matce usilující o opak - živé dítě. Je-li možné za nedokonanou vraždu uložit sedmnáct let, může se trest pro pana Jiřího, který strýce de facto umlátil k smrti, jevit jako nízký. Není jistě právem ani úkolem laiků či médií říkat, jaké mají soudy vynášet verdikty. Nicméně v otevřené svobodné společnosti by měl být slyšet hlas občanské zpětné vazby. Aby bylo zřejmé, co způsobuje zásadní ztrátu důvěry ve férovost našeho justičního systému.