Máme se bát kyseliny erukové v potravinách?

Co je kyselina eruková?

Kyselina eruková patří mezi tzv. nenasycené mastné kyseliny. Ve své struktuře má jednu dvojnou vazbu, proto o ní mluvíme jako o mononenasycené kyselině. Je důležitou složkou v tkáních brukvovitých rostlin, přičemž vysoké koncentrace najdeme hlavně v jejich semenech. Mezi brukvovité rostliny patří mimo jiné řepka olejka nebo hořčice, ale například také zelí nebo brokolice. Proto se o možná zdravotní rizika kyseliny erukové začali zajímat lékaři a odborníci na lidskou výživu, ale také zemědělci a zootechnici.

Jak by mohla škodit?

Při pokusech na zvířatech se ukázalo, že potrava s vysokým obsahem kyseliny erukové může vést k hromadění tuků v srdečním svalu, tedy v myokardu, a ke vzniku tzv. myokarditidy nebo myokardiální fibrózy. Vzhledem k možnému poškození srdce bývá kyselina eruková řazena mezi tzv. přírodní toxické látky. Někdy se označuje jako sloučenina kardiotoxická. Její obsah v potravinách se podrobně sleduje a pro obsah kyseliny erukové jsou také stanoveny maximální limity, které nesmějí být překročeny.

Náměty na další pořady Zdraví „v cajku“ posílejte na e-mail zdravi@pl.rozhlas.cz.

Nízkoeruková řepka

Historické odrůdy řepky obsahovaly v oleji 45 až 50% kyseliny erukové. Vzhledem k obavám o zdraví konzumentů řepkového oleje byly následně vyšlechtěny odrůdy řepky s výrazně nižším obsahem této problematické mastné kyseliny. V 70. letech minulého století se objevily na trhu tzv. nízkoerukové odrůdy řepky, které snížily obsah kyseliny erukové pod 5 %. A tyto odrůdy se od roku 1975 začaly pěstovat i v tehdejším Československu. Později pak byly vyšlechtěny odrůdy s ještě nižším obsahem kyseliny erukové.

Jaký názor má Evropská agentura pro bezpečnost potravin?

Možnými zdravotními riziky, která jsou spojena s konzumací kyseliny erukové v potravinách, se podrobně zabýval panel expertů Evropské agentury pro bezpečnost potravin (EFSA). Ve své zprávě ze září 2016 tito odborníci konstatují, že negativní účinky se projevily, pokud byla pokusná zvířata vystavena denní dávce kyseliny erukové asi v množství 700 miligramů na kilogram hmotnosti. Vzhledem k možným nejistotám byla stanovena přijatelná denní dávka 100krát nižší než ta nejnižší, která způsobila změny u pokusných zvířat. Pro zdraví lidí byla proto bezpečná hranice stanovena na 7 miligramů kyseliny erukové denně na kilogram hmotnosti. Podle výsledků prováděných testů naprostá většina lidí v Evropě dostává do těla podstatně méně kyseliny erukové než činí stanovená hranice. Pouze v případě malých dětí by tato hranice mohla být překročena, proto by na to hlavně jejich rodiče měli myslet.

Odborníci se zabývali také problematikou krmiv pro hospodářská zvířata. Je zajímavé, že podle vypracované zprávy v případě prasat žádné riziko nehrozí. Ale u drůbeže by nevhodné složení krmiva mohlo vést k problémům, protože dostupná data ukazují jen malý rozdíl mezi dávkou, které mohou být ptáci vystaveni, a dávkou, která u pokusných zvířat vyvolala zdravotní problémy.

Jaké platí limity pro obsah v potravinách?

Kvůli ochraně zdraví lidí platí v Evropské unii speciální nařízení, které stanovuje maximální limity obsahu kyseliny erukové v rostlinných olejích a tucích a v potravinách, které tyto tuky obsahují. Podle tohoto nařízení smí rostlinné oleje a tuky obsahovat maximálně 50 gramů kyseliny erukové na kilogram. A stejný limit platí i pro potraviny, do kterých se tuky přidávají (například pečivo atd.). Mnohem přísnější limit pak platí pro počáteční a pokračovací kojeneckou výživu, u kterých maximální limit činí 10 gramů/kilogram.

Výsledky testů ukazují, že vysoký obsah kyseliny erukové se může někdy vyskytnout v margarínech, v hořčicích nebo v olejích ze semínek hořčice. Byl také objeven v některých zásilkách řepkového, sezamového a dalších olejů dovezených z Číny.

Nicméně velmi významným zdrojem příjmu kyseliny erukové je v Evropě hlavně jemné pečivo, mezi které patří například croissanty, koblihy, muffiny, koláče, oplatky, sušenky atd. Nikoliv proto, že by obsah problematické látky v nich byl extrémně vysoký, ale vzhledem k množství, které v průměru Evropané zkonzumují.