Marionety, javajky, znáte rozdíl?
Stanislav Smolík je původem ze Stříbra. Druhý domov našel v Plzni, na pracovišti, kde se věnuje historii a opravám starých exponátů, mezi nimi i loutek.
A protože mu rozbité loutky učarovaly, rozhodl se zkusit udělat také nějaké nové. Zadařilo se a dnes už si loutky pravidelně vyrábí sám. Jsou to marionety, tedy loutky vedené shora na provázcích.
Základem je dobré dřevo a nářadí
K výrobě loutky musíte mít dobré vybavení a pěkně vysušené lipové dřevo. Základem je přímočará pilka, dláta různých velikostí, dřevěná řezbářská palice, smirkový papír. Obrys loutky se nejdřív nakreslí na dřevo, obřízne pilkou a pak už je to o trpělivosti. Do dřeva ťukáte velkým dlátem a pak menším a menším a ještě menším… Detaily se dolaďují tím úplně nejmenším. Nakonec vše ohladíte jemným smirkovým papírem.
Šaty nechává na ženách
Hotovou loutku je potřeba obléci. Stanislav Smolík nějaké šaty ušil sám, ale pak uznal, že ženy to umí lépe. Tady mu pomáhá kamarádka švadlenka nebo jeho přítelkyně Hanka. Loutky pan Smolík neprodává, rozdává je pro dobrý účel. Jdou k dětem nebo také k autistickým lidem, jim hra s loutkami přibližuje sociální chování muže k ženě apod.
Loutek je hodně druhů
Nejznámější jsou marionety, klasické loutky ovládané shora, obvykle pomocí provázků. Nejmenší děti znají maňásky, kteří se navlékají na ruce. Oblíbené jsou také loutky na tzv. černé divadlo, kdy vodiči mají často i dost velké loutky při těle. Novinkou posledních dvaceti let jsou javajky, což jsou loutky vedené tyčkami nebo dráty, ale zespodu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.