Nejčastější chyby v písemném projevu
3. únor 2010
Chybujeme v oblasti pravopisu, dále ve tvarosloví a specifické chyby se objevují také při užívání slov cizího původu, tedy slov přejatých.
M: Zkusme se zaměřit nejdříve na pravopis. O které chyby se tedy jedná?
Z hlediska pravopisu můžeme chybovat jednak ve slovech a tvarech slov a jednak můžeme dělat chyby z hlediska věty. Co se týče slovního pravopisu - frekventované je chybné nezdvojení souhlásky ve slovech, kde mají být např. dvě n (denní), dvě š (nejvyšší) nebo dvě z (bezzubý). Chybné je samozřejmě rovněž zdvojení, které není na místě (např. ve slově havraní). Velice časté jsou chyby v předponách s-, z- a vz-. Také zaměňování skupin mě a mně se vyskytuje hojně. Vždy bychom si měli zdůvodnit, jakým způsobem slovo, které chceme napsat, vzniklo, abychom zjistili správný způsob zápisu, např. píšeme rozumnější s mně, protože vzniklo z rozumný.
Z hlediska tvaroslovného pravopisu se chybuje především v koncovkách přídavných jmen, obzvláště v koncovkách přídavných jmen přivlastňovacích - mám na mysli zakončení na -ovi. Větný pravopis přináší záludnosti v oblasti interpunkce. Nejčastější chybou je vynechání interpunkce mezi větami, zvláště u vět vložených do věty nebo mezi dvě věty. Hojně se chybuje také v případě nutnosti rozlišovat přívlastek těsný od volného, a přívlastek několikanásobný od postupně rozvíjejícího
M: Hned zpočátku bylo zmíněno, že se chybuje také ve tvarosloví, o jaké chyby se vlastně jedná?
Jsou to chyby, kdy pisatel nebo mluvčí vytvoří nesprávný tvar slova či slov. Zcela běžně se chybuje při vytváření 5. pádu podstatných jmen, tedy při oslovení, kdy oslovujeme způsobem pane Novák - místo pane Nováku. Chybuje se běžně také ve starých duálových, tedy dvojných, tvarech, a to u podstatných jmen typu ruce, nohy, oči, uši. Mezi nejčastější chyby jednoznačně patří tvoření 1. pádu množného čísla podstatných jmen rodu mužského životného a s ním shodného tvaru přídavného jména, mám na mysli typ velký ježky - místo velcí ježci. Uživatelé jazyka rovněž nerozlišují významový rozdíl slov typu pečicí a pečící, to znamená s krátkou hláskou prostředek k něčemu, a s dlouhou vyjadřující průběh.
U zájmen se setkáváme především s problémy při skloňování zájmen: já, ona, naše a jenž. U zájmena já jde o záměnu mě a mně. U zájmen ona a naše jde zejména o chybné tvary ve 4. pádě, které by správně měly být krátké: tedy ji a naši. Chybuje se rovněž při skloňování číslovek, především u číslovek dva a oba. U sloves převažují chybně tvořené tvary u podmiňovacího způsobu: bysem či by jsem - místo bych, by jsi - místo bys, bysme či by jsme - místo bychom, by jste - místo byste. Často jsou nesprávně tvořeny také tvary minulého času zvratných sloves: smál jsi se - místo smál ses, přál jsi si - místo přál sis.
M: U přejatých slov chybujeme určitě v jejich zápisu a skloňování.
Nejen to, u slov cizího původu se navíc chybuje i v jejich nesprávném užití, a to v jiném významu, než slovo má.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Síť proruských propagandistů odhalovali s Čechy Belgičané. Podplácením se zabývá také Nizozemsko
-
Záměnu pacientek, která vedla k interrupci, vyšetřuje policie. Bulovka je připravená poskytnout odškodnění
-
PRŮZKUM: Pomlázku plete už jen 21 procent Čechů. Velikonoční zvyky se překvapivě drží v Praze
-
Netanjahu svolil k obnovení jednání s Hamásem o příměří. Izraelská delegace se vrátí k rozhovorům