Nejslavnější vězeň

30. srpen 2010
Publicistika

Mediálně slavnou osobou se dnes může stát takřka kdokoli: stačí, když je fotogonický, indiskrétní a pohybuje se na správných večírcích. Ale nemusí ani na večírky, dokonce ani na ulici: může dokonce pobývat za mřížemi. A nemusí sám nic tvořit, to za něj obstarají jiní. Právě takové mediální hvězdě se věnuje ve svém příspěvku Eva Klausnerová.

Kdyby se rozhlas ptal posluchačů, kdo je nejslavnější český vězeň, někdo by si třeba vzpomněl na Dalibora z Kozojed, kterého nouze naučila housti, a jinému by se vybavil Babinský, známý lotr mexický. Milovníci historie by se mohli rozpomenout na středověká česká princátka, jako byl sirotek Václav II. zamčený na Bezděze nebo maličký Karel IV. uvězněný i s maminkou Eliškou Přemyslovnou na Lokti.

Středověk se s lidmi nemazlil, ale naše pokrokové 20. století ho i v tom předčilo. Už za 1. světové války čekali v cele na popravu významní čeští politici Alois Rašín a Karel Kramář a za mřížemi byla i Alice Masaryková. Za 2. světové války byly žaláře plné lidí důležitých pro národní uvědomělost a kulturu. Vzpomeňme třeba na plzeňského rodáka kardinála Josefa Berana, nebo na slavného malíře a vypravěče Josefa Čapka, prodchnutého humanistickými ideály, který jako vězeň zahynul na pochodu smrti. České duchovní elity byly za protektorátu krutě zdevastovány, ale ani to nestačilo další mocnosti, jež si nás přivlastnila po válce. Dál ve vězeních a na popravištích umírali skvělí lidé a pomalu už je neměl kdo nahrazovat. A když vyrostla nová generace, opět její výrazní příslušníci putovali pod zámek a seznam slavných vězňů se dál rozrůstal. Z tohoto údobí je nejslavnějším českým vězněm Václav Havel, jehož obdivuje celý svět. Všechny tyto vězně spojovala odvaha vyslovit vlastní názor a starost o osud České země. Nejen kvůli vlastnímu svědomí, ale především kvůli budoucnosti našeho společenství se dávali šikanovat a zatýkat, i když někdy odvahu zaplatili životem.

Nedávno jsem v jakémsi barevném časopise četla, že nejslavnějším českým vězněm je Jiří Kájínek. V zemi, která má za sebou tak těžké osudy, vypadá takový názor jako úplná ztráta soudnosti. Jiří Kajínek byl povoláním bytový zloděj. Má za sebou stovky vykradených bytů. Uměl v cizích obydlích vybírat, co se dá nejlépe zpeněžit a z nakradených starožitností si pořídil soukromou uměleckou sbírku. Byl také sběratelem pokoutně získaných zbraní a udržoval si vysoký životní standard.

Logo

Nepřirozený zájem o tuto osobu je prý důsledkem frustrace veřejnosti z nedůvěryhodného soudnictví. Podle Lidových novin sice 60 % obyvatel ví, že Kajínek je kriminálník, ale přesto si polovina z nich myslí, že byl za nájemnou vraždu odsouzen nespravedlivě. Ti ostatní v něm vidí jen pronásledovaného frajera. Stal se hlavně idolem ženských srdcí, neboť jeho upřímné modré oči probouzejí mocné city. Doufejme, že žádná z romantických žen nezjistí, že jí chybí šperky po babičce.

Člověku mé generace se začnou vybavovat německé ženy a dívky vzdychající láskou před portrétem lháře a masového vraha Adolfa Hitlera. Německý sen skončil oplakáváním mrtvých, hladem a troskami domovů. Morální poblouzněnost žen v dirndlu byla potrestána krutě. Kajínkovy ctitelky jistě tak drasticky neskončí, ale přesto by si měly své idoly lépe vybírat.

autor: Eva Klausnerová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.