Plzeň -Evropské město kultury
Plzeň se bude muset brzy dát do práce a realizovat projekt, s nímž vyhrála titul Evropské hlavní město kultury 2015. Přitom se komentátoři stále mohou zamýšlet nad tím, zdali bylo vítězství Plzně spravedlivé či jaké vady na kráse má. Eva Klausnerová uvažuje o tom, jak se stát k Plzni choval během socialistické éry.
Sledovala jsem v televizi, jak předseda mezinárodní komise Robert Scott
vyhlašuje Evropské město kultury. Sotva domluvil, začaly u nás doma zvonit
telefony. Ačkoliv na vítězství Plzně nemáme žádnou zásluhu, zblízka i zdáli
se ozývali gratulanti. Samozřejmě, že jsme měli velkou radost. Při té
soutěži se nedělaly pouhé čárky o počtu koncertů a divadelních představení.
Kultura je mnohem širší pojem. Patří sem životní prostředí, úcta k práci
předků i účast občanů na veřejném životě. Komise ocenila, že se pro dosažení
titulu angažovalo hodně Plzeňanů v nejrůznějších akcích.
Potom mi začalo být líto Ostravy. Proti starobylé Plzni, ležící výhodně
blízko Prahy a na obchodní cestě do Norimberka, má méně výhodnou polohu.
Plzeňští měšťané byli pověstní plnými měšci, zatímco ostravské horníky
vysával markýz Géro. Ale i Ostrava má své kouzlo. Nezapomenutelně na mne
před mnoha lety zapůsobily vysoké pece svítící do tmy i zvláštní půvab
tohoto města. Také jsem si tenkrát všimla, že obchody tam jsou vlídnější a
plné zboží, o jakém se nám v západních Čechách nesnilo.
Ostravě se říkalo černá a Plzni v těch časech pevná hráz socialismu a míru.
Tehdy nám blízkost Norimberka nebyla nic platná. Poloha u západní hranice
naopak znamenala být předurčeným válčištěm při tažení Sovětského svazu do
západní Evropy. Byla škoda něco do Plzně investovat, když měla být případně
srovnána se zemí. Když už byla neúnosně zchátralá, postavila se sídliště,
ale ze starších domů dál padala omítka, dál lidé smetali z oken popílek, dál
město vypadalo bezútěšně. Jednou před 1. májem kdosi nařídil na trase
průvodu obílit přízemí domů. Říkalo se, že budeme fasovat kšiltovky, abychom
se nemohli podívat výš.
Plzeň i Ostrava byly městy těžkého průmyslu, ale jejich postavení se lišilo.
Naše krajské město mělo mnoho vroubků. Většina domácností měla antény rádií
i televizí trestuhodně seřízené na přijímání signálů ze západu. Většina
Plzeňanů si stále pohrávala s myšlenkou, že je osvobodili v pětačtyřicátém
roce Američané. A mnozí ještě vzpomínali na předválečného
starostu Luďka Pika, kvůli kterému místní dělnictvo nevolilo komunisty.
Sociální demokrat Pik místo aby v proletářích za krize probouzel revoluční
hněv, jim raději dal práci při modernizaci města. Z těchto mnoha důvodů
dostávala Plzeň ze všech krajských měst nejnižší dotace, nejméně peněz na
kulturu a byla nepřetržitě šikanována.
Za 20 let svobody se Plzeň z Popelky změnila v Evropské město kultury. Je to
ohromné vítězství, náprava křivd, jaké asi Ostrava nikdy nepoznala. Toto
zadostiučinění dává naší radosti hluboký smysl. Teď nám ještě zbývá podat
Ostravě ruku ke spolupráci.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.