Řemesla na západě Čech: šperkařství

Šperk vlastně můžeme sledovat opravdu už od počátku lidstva, dokonce je to možná někdy ještě starší než třeba keramika a oděv. Ale pak v průběhu vývoje uměleckého řemesla a vůbec dějin můžeme najít několik takových období, která šperku dala skutečně hodně, počínaje antickými etrusky a jejich zlatnictvím. A takový výrazný rozvoj šperku přichází v období baroka, tedy v 17. a 18. století, kdy se jednak objevuje briliant jako součást šperku a objevují se typy šperků, které dnes známe. My vlastně šperk můžeme dělit na několik takových jakoby skupin, podle toho, jak se nosí, jestli se nosí na oděvu nebo mluvíme o tělovém šperku, vlasovém šperku a podobně. A právě baroko přichází s takovými "vymoženostmi" jako jsou třeba dlouhé naušnice nebo nošení náhrdelníku na holém krku a podobně.

....říká historik umění ze Západočeského muzea v Plzni Jan Mergl. Právě uměleckou záležitostí se šperk podle něj postupně stal:

Připomenu alespoň české šperkaře doby secese, přelomu 19. a 20. století, jména jako jsou František Anýž nebo Josef Němec. To jsou skutečně tedy významné osobnosti a nedávno proběhla v Čechách dokonce výstava tedy té významné šperkařské nebo klenotnické firmy Cartier, což je firma, která skutečně už ve dvacátých letech udávala módní směr. A tím se dostáváme k tomu, že šperk je dnes v podstatě záležitostí módní, ale nejenom módní, je to i záležitost v podstatě umělecká, poněvadž se řemesla věnují tomu šperku jako uměleckému objektu. Už to není jen šperk k nošení, ale také tedy k vystavování.

Teď už se nacházíme v ateliéru designu, kovu a šperku na Ústavu umění a designu na Západočeské univerzitě v Plzni a se mnou je tady dílenská Miroslava Veselá. Tady okolo nás všude jsou studenti, kteří si připravují svoje bakalářské práce.

Můžete mi na začátek říct, jaký je vlastně zájem o tenhle obor?

O tento obor je poměrně velký zájem. Studenti tento obor navazují z předešlého studia na středních školách. V ateliéru je přibližně deset studentů bakalářského studia a čtyři studenti magisterského studia.

Máte tady převážně dívky nebo i muže?

V tomto ateliéru je velký nedostatek mužů. Jsou tu převážně děvčata a pouze vždycky jeden chlapec v jednom ročníku.

Jaké druhy šperků tady vyrábíte?

Tady vyrábíme šperky z různých materiálů a není to převážně kov, ale můžou to být i plasty, papír, dřevo, vlastně cokoliv.

Na čem třeba pracujete právě teď?

Nyní pracuji na stříbrných naušnicích. Jsou to vlastně naušnice do mé kolekce . Maximální minimalismus a jsou to stříbrné naušnice se smaltem.

V jaké fázi to teď je a jak ty naušnice pak budou ve finále vypadat?

Nyní mám připravené stříbrné trubičky, které si nařežu a budu vypilovávat do nich ornament nebo otvor a do toho otvoru budu ještě vkládat smalt.

Na to určitě musí být člověk maximálně manuálně zručný. Myslíte si, že bych to třeba dokázala i já?

Můžete si vyzkoušet práci s lupénkovou pilkou, tady vám dám kousek materiálu a můžete zkusit řezání.

Tak já to schválně vyzkouším. Co mám dělat?

Tady se posadíte ke stolu, dám vám na nohy šosfel, to je kůže, do které padají piliny...

Taková zástěra přidělaná ke stolu...

Přesně tak. Materiál, který si opřete o opěrku, a držíte levou rukou a pravou rukou začnete řezat.

A nestane se mi nic?

Může vám prasknout pilka.

Prst mi prasknout nemůže?

Ne ne ne ne, rozhodně ne.

A kde mám řezat?

Tady. Tady, ano. Pevně si držte materiál, nakloňte pilku, jenom trošku, a začněte řezat. Výborně.

Jde mi to?

Výborně.

No a tímhle řezáním vy si děláte tak velké kousky toho materiálu, jak je potřebujete....

Vlastně si vyříznu základní tvar a ten tvar potom dopilovávám do požadovaného výsledku mé představy šperku.

Když jsme u té představy, kam chodíte na nápady, jak ten šperk vlastně bude vypadat?

Moje nápady jsou v každodenním životě, já si všímám hodně lidí na ulici, běžných situací nebo beru nápady z přírody. Všímám si stromů, květin, listů a někdy mě inspirují i samotní lidé.

Co je na šperkařině nejkrásnější?

Je to ten pocit uspokojení mé vnitřní potřeby tvorby.

Jsme zpátky v dílně designu, kovu a šperku a tady, jak jsem říkala na začátku, pilně pracují studenti a jak Mirka Veselá říkala, je tady málo mužů, většina žen v této dílně, ale jeden tady přece jenom je. Dobrý den!

Dobrý den!

Jak se jmenujete?

Martin Grosman. Já tady vyrábím šperky z patron, který nasbírala kámoška na střelnici a dělám z nich přívěsky na krk anebo naušnice.

Jak jste se dostal k tomuhle oboru?

Tak já ho studuju v podstatě od střední školy. Když jsem se rozhodoval, na jakou školu jít, u nás v Jablonci nad Nisou, odkud jsem, byla jediná střední škola, která byla nějakýho uměleckýho charakteru a tam byl obor pasíř, tak jsem ho začal studovat a v podstatě se na tý vlně vezu až do dneška, no.

Další studentkou je Zuzka Dadáková, která tady má velmi zvláštní šperky a okolo nich se povaluje spousta baterek do hodinek. Mám si snad o tom myslet, že ty šperky jsou nějak elektronické?

Ne, oni jsou mechanické. Fungují na principu vibračního motorku z mobilu, který vlastně uvádí tyhlencty šperky...oni jsou vlastně jsou to takový malý potvůrky. Každá má svou vlastní vlastnost tím jak se pohybujou, jak jsou tvořeny a prostě se pohybujou a vrní a mají být takoví jako trochu nepříjemní. Já vlastně šperk beru jako věc, která by měla něco vyjadřovat, měla by mluvit s tím okolím, no a právě proto tady tyhlencty potvory jsem nacpala do různých broží, který vlastně přímo tím pohybem, tím mechanismem se k tomu hodí.

Jak je vidět, moderní technické vymoženosti už pronikají i do uměleckých sfér. Kdo ví, jednou můžeme mít třeba v náhrdelníku zabudovaný celý mobil. Každopádně šperky jsou vytvořené s láskou a pečlivostí, jejich originalita dokáže podtrhnout osobnost a dokud budou lidé, budou i šperky.