Řemesla na západě Čech: kominictví

Potkat kominíka je vždy učiněné štěstí. Stačí se pak černého panáčka v bílé čapce dotknout, nebo alespoň ohmatat vlastní knoflík, a můžeme si být jisti, že ono štěstí si tentokrát najde i nás.


Mít v pořádku kamna i komín byla kdysi doslova otázka bytí a nebytí. O komíny se totiž přibližně až do 16. století staral každý sám. A vzhledem k tomu, že stavby bývaly včetně komínů ze dřeva, mnohdy pak hořelo i tam kde nemělo. Prvními mistry mestkomináři byli bratři Bartoloměj a Matěj de Martiniové, původem z Itálie. Ti se starali o komíny na pražském hradě a právě odtud se kominické řemeslo začalo šířit do dalších koutů naší země. V roce 1748 používal pražský cech kulatou pečeť s obrazem patrona proti ohni sv. Floriana, kterého držel z každé strany kominík. Dekretem zemské vlády z r. 1821 pak byla vydána ustanovení o propůjčování kominické živnosti. Největší rozkvět zaznamenalo řemeslo umazané od sazí během průmyslové revoluce. Daří se mu ale i teď, což potvrdí Michal Vít z Vlkanova u Poběžovic.

„Řemeslo si mě získalo hlavně tím, že to dělal můj dědeček a tím jak jsem viděl, jakou z toho má radost, tak jsem si říkal, že by mě to taky bavilo. Je na tom hezký to, že když přijdu k lidem a vyčistím jim komín, popovídám si s nimi, oni mají radost, že jsem jim ten komín vyčistil, že s nimi o tom někdo vůbec popovídal, že jim někdo poradil co by tam měli opravit a občas se poradí i s tím co mají topit, protože sami někdy neví“.

Když jsme si domlouvali to naše povídání tak já jsem si říkal, že by bylo dobré, abychom se společně vypravili na nějakou bezpečnou střechu. Našel jste nějakou ?

Kominík

„No, našel jsem jeden komín, na ten se také vypravíme, vyčistíme ho a seznámím vás s tím co a jak se dělá“.

A vyrazíme přesně kam ?

Na rodinný dům do Otova.

Máme před sebou asi tři kilometry jízdy, tak si povídejme o tom, jak vypadá takový váš běžný pracovní kominický den.

„Předem už musím mít domluvené zákazníky, abych věděl kdy vstávat. Když mám domluvenou celou vesnici setkám se nejprve se starostou a ten mi rozdá seznam lidí, kteří chtějí vyčistit komín. Občas dostanu i mapičku, abych nebloudil. A pak už vyrazím a jdu barák po baráku“.

Kolik komínů dokážete během jednoho dne vyčistit ?

„Je to různé, záleží na tom, kolik je toho domluveno, ale deset komínů není problém. Nejhorší je, když s přijde na komín, kde kominík dlouho nebyl. Pak tam strávím třeba dvě hodiny kvůli tomu, že vybírám saze po kominíkovi, který je nevybral nebo že ten komín vůbec nebyl vyčištěný“.

Už jsme dorazili do Otova. Vy stojíte před kufrem svého auta a vybíráte z něj potřebné náčiní. Popišme ho, co všechno potřebujete k čištění a ke kontrole komína.

„Je to různé. Záleží na tom, zda je komín průlezný, nebo klasický zděný s průduchem. Musím si stoupnout před barák, zkontrolovat komín, někdy spočítat cihly, abych odhadl rozměr. Podle toho vyberu náčiní. U tohoto komína to vypadá na keramickou vložku a průměr asi pětadvacet. Vezmu si tady nerezové „sluníčko“, protože na tyto průměry snad ani nic jiného neexistuje. Nasadím ho tedy na strojek a protože vím, že s komín čistí ze střechy, tak budou právě jen strojek a sluníčko to jediné, co si vezmu“.

Ovšem toho náčiní máte v kufru podstatně víc. Zkuste ho stručně popsat.

„Mám tu štětku na čištění kouřovodů, jinak řečeno kartáč. Mám tady tyčky se velkým sluníčkem na čištění průlezových komínů, mám tady klasickou pérovku. To je to, co má kominík přehozen přes rameno. A nechybí tady také několik kartáčů na čištění z půdy“.

Tak po několika vteřinách hrůzy jsem vylezl po štaflích na střechu. Je docela plochá, tak už se cítím o mnoho bezpečněji. Nicméně si chvilku povídejme o těch výškách. Byl to pro vás někdy problém ?

„Asi to bude znít jako groteska, ale když jsem s tímto řemeslem začínal, tak jsem se výšek bál. Vylezl jsem na střechu, ale nemohl jsem si stoupnout k jejímu okraji, protože se mi točila hlava. Ale měl jsem to řemeslo na tolik rád, že jsem si řekl, že to překonám. A teď už je to v pohodě“.

Věnujme se teď samotnému čištění komínu. I když, to čistění je asi jen část z toho, co musí kominík umět.

„Je to pravda. Když s přijde do objektu, musí se nejprve zkontrolovat vybírací dvířka, abychom, lidem dole nenaprášili. Pak se vyčistí komín. Když se pak vracím třeba před půdu. Zkontroluji trámy, jestli tam není nějaká hořlavá stavební konstrukce. Potom je nutné prohlédnout samotný spotřebič, vybrat saze a vyčistit ho. (začíná pracovat)

Tak, teď spouštím sluníčko z ústí komína dolů abych vyčistil komínový průduch. Je tam ale hodně sazí a tak to vypadá, že to bude chvilku trvat a budu muset postup zopakovat. A jsme dole, na závaží to poznáme, že spadne krásně do sazí. A vidíte, jak už se práší“.

A jakpak se práší dole ?

„Dole by se prášit nemělo, zkontrolovali jsme totiž dvířka a ta těsní“.

Tak trvalo to nějakých pět minutek a máme hotovo. Cesta doleze střechy byla sice trochu krkolomná, ale zvládli jsme to a tak si můžeme povídat o tom pověstném štěstí, které prý nosíte. Stále to tak platí, že když vás lidé potkají, snaží se vás dotknout, nebo nás ta doba tak semlela, že už se na kominické štěstí nevěří ?

„Věří. Když jsem třeba v obchodě, lidé si na mě sahají a pořád to tak vnímají, že kominík to štěstí nosí. Naštěstí nás ta doba v tomhle nezměnila“.

Práce kominíků se v průběhu let mění. Už to není je samotné čištění komínů, tedy vlastně nově spalinových cest. Mnohdy je zapotřebí komín opravit a k tomu je nutná zedničina nebo klempířna. Nové, třeba plynové topné spotřebiče, také vyžadují nové způsoby čištění. V jednom se ale kominíci nemění a snad ani měnit nebudou – je to ono pověstné štěstí, které nám všem nosí.

autor: jnm
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.