Řemesla na západě Čech: dlaždičství

První dlážděné silnice najdeme už před mnoha tisíci lety u starých Egypťanů, byly z plochých, hlazených kamenů a sloužily pro dopravu materiálu na stavbu pyramid. V Evropě budovali první zpevněné cesty Řekové a Římané. Nejznámější římskou dlážděnou silnicí dochovanou do dneška je silnice Via Appia, jejíž stavba začala v roce 312 před naším letopočtem. Mnoho dlážděných silnic bylo ještě před několika desítkami let také na západě Čech, říká Miroslav Sedláček ze Správy a údržby silnic Plzeňského kraje:

"Dlažba se používala podle zatížení a významu komunikace. Buďto to byla malá nebo velká dlažba. To podle toho, jaké se používaly žulové kostky. Některé měly rozměry 10 x 10 centimetrů, některé 15 x 15 centrimetrů."

V 50. a 60. letech minulého století začal dlažbu ze silnic vytlačovat asfalt:

"Od té doby byla dlažba využívaná na méně frekventovaných místech nebo v historických zástavbách nebo při stavbě autobusových zálivů.“

Práci mistrů dlaždičů můžeme dodnes obdivovat také na středověkých hradech a v centrech měst. Dlaždič bývá často i obkladačem. Dlaždičem bývá mnohdy kameník. A to je případ pana Josefa Měsíčka z Kamýku u Švihova. Jestliže se v Česku používá úsloví sprostý jako dlaždič, nemůže první otázka na pana Měsíčka znít jinak než: Co je na tom pravdy?

Josef Měsíček, kameník a dlaždič z Kamýku u Švihova|foto: Lukáš Milota

"Já si sprostý jako dlaždič nepřipadám. Někdy také zanadávám. Ale tady jde o to, že ta práce dlaždiče je v každém případě a v každé době těžká a namáhavá. Takže když se třeba klepnu, tak občas nějaké to ostřejší slovo padne, to je pravda.“

Práci s kamenem a dláždění se Josef Měsíček věnuje už přes třicet let.

"Můžu říct že je to hezká profese. Mám Střední průmyslovou školu kamenickou a sochařskou v Hořicích v Podkrkonoší.“

Většinou se prý dláždí s domácích materiálů.

"Z našich materiálů se dláždí pořád nejvíc, je to tak 60 až 70 procent. Naše žuly jsou kvalitní a odolné. V poslední době se sem přesto začaly hodně dovážet kameny ze zahraničí. Hodně z Číny, Itálie, popřípadě Německa a Francie. Dláždí se také lisovaným betonem. Známé a oblíbené jsou zámkové dlažby. Dnes je bohatý výběr různých tvarů a provedení. Hodně se používá na chodníky a ve městech.“

Jaký by měl být dlaždič?

"Musí být trpělivý a šikovný. Musí mít vztah k řemeslu, protože bez toho to nejde. Zkrátka musí ho to bavit," vypočítává Josef Měsíček. "Co se nástrojů týče, potřebuji železnou paličku, dlaždičské kladívko, zednickou lžíci a majzlík. 'Plocháč' nebo 'špičák' na opracování kamene. Popřípadě 'prejskač'. Strojů moc nemám, jsou to velké investice. Mám jen frézu, brousicí rameno a elektrocentrálu."

Jak se pokládá dlažba?

"Dlažba se pokládá buďto do betonu nebo do kamenné drti, lidově řečeno „šmandy“. To je prakticky kamenný prach smíchaný s určitou frakcí drceného kamene. Takže po udusání se dobře prach s kamínky propojí a vytvoří dobrou podkladovou a zároveň propustnou vrstvu."

Josef Měsíček byl jedním z dlaždičů, který se podílel na obnově plzeňského náměstí Republiky.

"Pokládal jsem tam pásy, rastry. Bylo to z italského červeného kamene. Šlo o pokládku do betonu. A pásy? To jsou ty čtverce, které jsou vyplněné kostkami. Nedělal jsem celé náměstí, to bych sám nezvládl. Měl jsem na starost část a i tak jsem na tom dělal rok a půl. V té době jsem opravdu nemohl dělat nic jiného. Bylo to hodně práce. Tam šlo 20 až 25 centimetrů pokladového betonu a na to se pokládala dlažba. Byla to úmorná práce, opravdu zabíračka. Samozřejmě pro Plzeňany a pro všechny ostatní lidi jsem to dělal s láskou. A o to šlo. To byl ten hlavní motor. Jinak bych to asi nedokázal."

Pokládka klasických dlažebních kostek Josefa Měsíčka příliš nebaví.

"To je moc jednoduché, jsem spíš na ty složitější práce. Pěkné je dláždění chodníků z kamenných desek. Tam se musí vyměřovat spády chodníků, všechno se musí dávat do provázků, vážit. Hezké chodníky jsem dělal ve Smetanových sadech před Besedou v Plzni."

Josef Měsíček vydláždil mnoho ploch a míst. Po jeho dlažbách chodí tisíce lidí a pocit je to prý příjemný.

"Když člověk dělá něco prospěšného pro lidi, něco co lidem slouží, tak je to určitě dobrý pocit.“

I když je dlažba náročnější na pořízení i údržbu, jízda po ní bývá hlučnější a takové silnice jsou v zimě kluzké, mají dlážděné povrchy své nesporné výhody: "Je to kámen, tak ta dlažba je daleko pevnější a má daleko delší životnost," potvrzuje Miroslav Sedláček ze Správy a údržby silnic Plzeňského kraje. Města, která v minulosti zalila chodníky, silnice a náměstí asfaltem se dnes velmi často vrací k původním dlažbám. Šikovní dlaždiči tak zcela jistě nebudou mít o práci nouzi.