Řemesla na západě Čech: povoznictví

Povoznictví se rozvíjelo zejména ve 14. století, kdy na našem území vznikla síť zemských stezek, později zemských silnic. Od 16. století se pak tato síť začala rozrůstat a zkvalitňovat a technický pokrok zaznamenaly také potahy a kočáry. Města i vesnice byly v čilém obchodním styku. Každá obec, město i městečko mělo svého povozníka. Kočímu, který řídil těžký nákladní povoz, se říkalo forman a majiteli kočáru pro přepravu osob zase fiakrista.

Přes území našeho regionu vedly velmi důležité obchodní trasy, po kterých se přepravovalo zboží až z Francie přes Německo dále na Prahu a Polsko. Vozilo se především obilí, mouka a chleba. S významnou hornickou tradicí souvisí i transport rud. Dalším nezanedbatelným zdrojem příjmů pro formany bylo stáčení minerálních pramenů. Voda se vozila v kameninových džbáncích a později ve skleněných lahvích nejen z Kyselky, ale také z Karlových Varů, Mariánských a Františkových Lázní.

Koňské spřežení |foto: Zdeněk Trnka

„Forman s plně naloženým vozem, řekněme, že měl těžké klády, tak když jel z Rybář na Prahu, musel absolvovat tak zvanou serpentinu na Hůrky. A ta cesta od rozcestí v Rybářích až na vrchol Hůrek trvala skoro celý den. Takže koně měly co dělat. Dlužno dodat, že na Hůrkách právě pro tu obtížnost zdolání té výšky byla nejznámější zájezdní formanská hospoda na Karlovarsku. Tam zajížděli formani právě po zdolání tohoto kopce“. Doplňuje historik karlovarského muzea Stanislav Burachovič.

„S kočími je alespoň co se týká Karlových Varů, spojeno několik zajímavostí. Poté co se objevily první automobily v Karlových Varech, došlo k ostrým hádkám mezi formany, myslím kočí, kteří vozili ve svých kočárech lázeňské hosty, a kteří právem viděli v autech velkou konkurenci. Ti ze vzteku přeřezávali pneumatiky prvním automobilům, které patřily Puppů, Matttoniů a Moserů, těch nejbohatších karlovarských rodin. Takže to byly věčné soudy, spory a hádky. Karlovarští kočí aby nepůsobily se svými drožkami hluk zejména v nočních hodinách, museli navlékat koňům na kopyta zvláštní gumové návleky, které tak neklapaly a nezavdávaly podněty ke stížnostem lázeňských hostů“.

Kdy začalo skomírání formanského řemesla a kočích vůbec?

Skomírání lázeňských kočí s jejich drožkami nastalo až po roce 1948, kdy na to řemeslo bylo mnohdy hlupáky nazíráno jako buržoazní přežitek vozit si zadek v kočáře po lázeňském městě a shlížet s vrchu na léčící se pracující lid. To byl víceméně konec lázeňského kočírování. A co se týče transportu, špeditérství, převozu materiálu, tak v důsledku rychlejších automobilů, formanství končilo někdy v 50. letech.

Koně vozí v Karlových Varech turisty a hosty|foto: Zdeněk Trnka

Přestože následující léta kočím příliš nepřála, byli mezi nimi tací, kteří se svému řemeslu i přes nepřízeň doby věnovali naplno. Jedním z těch, kteří propadli lásce ke koňům, koňským postrojům a kočárům je i Pavel Bečka z Vojkovic u Karlových Varů. Svojí profesi kočího miluje a za nic na světě by ji nevyměnil.

Jak dlouho se věnujete koňským spřežením?

Koňským spřežením se věnuji od svého dětství. Říká, že jsem se narodil pod koněm. Můj otec byl koňský handlíř, tak se u koní pohybuji opravdu od dětství. Svoje vlastní koňské spřežení mám 25 let. Když vám řeknu, že mi do 70 moc neschází, tak takových 60 let se tomuto řemeslu věnuji.

My jedeme s dvojspřežím, jak je složité kočírovat třeba čtyřspřeží nebo šestispřeží, jaký je v tom rozdíl?

Pochopitelně je složitější čtyřspřeží, šestispřeží i více spřeží. Trošku má člověk plné ruce , protože těch opratí je víc, proto je to složitější.

Jak dlouho se kůň učí umění táhnout vůz a hlavně poslouchat svého pána natolik, že je to pro něj v podstatě pak radostná práce?

Koně v Karlových Varech|foto: Zdeněk Trnka

Je to všechno o disciplíně a o důslednosti. To znamená, že to co jim jednou řeknete, to musí platit, i když to řeknete špatně. Musí se všechno udělat tak jak se řekne. Je pravdou, že se v našem státě vytrácí hospodaření, tak jak existovalo a musím říct, že to má špatný vliv i na učení koní. Protože se koně do tahu nejlépe naučili při zemědělských pracích a ne při jízdách v kočáru. Z jednoho prostého důvodu, s kočárem když škubnou, tak za nimi jede, ale při práci na poli, kdy například za brány museli tahat půl dne nebo také celý den, se koně se naučili nejen tahat, ale i poslouchat a správně chodit. A to dneska chybí.

Jsou lepší do zápřahu valaši, hřebci a nebo naopak klisny?

Klisny jsou svým způsobem do zápřahu vynikající, a u valachů, dá se říct, je to úplně stejné. Já sám ale chci hřebce, protože jsou temperamentnější. Mám rád koně, které potřebuji držet a ne je pobízet. Kromě bryčky mám ještě kočár včetně střechy, kterou můžu přendat i na bryčku. Kočár využívám především pro uzavřené společnosti a pro svatby. Mezi těmito dvěma vozy je jedna rozdílnost. V bryčce sedí všichni ve stejné výšce, takže všichni jsou vidět a všude vidí. Kočár je v zadní části snížen, aby se na něj dobře nastupovalo, ale tím pádem jsou cestující částečně skryti a nevidí tak dobře. Přesto je kočár hezčí než bryčka. a výhodnější právě kvůli nastupování a vystupování.

Kočí a jejich spřežení se po létech útlumu zase objevili v ulicích především lázeňských měst až po sametové revoluci v roce 1989. Majitelé koní tak znovu oživili tuto starou profesi. Kočáry, drožky a koňská kopyta opět vesele klapají centrem lázní a dotvářejí jejich výjimečný kolorit. Turisté a další hosté si za jízdy prohlížejí romantická místa za více či méně odborného výkladu kočího nebo krásné paní kočí.

A jak se na tuto profesi z dnešního úhlu pohledu dívá historik Stanislav Burachovič?

Pro mě je to romantická reminiscence minulosti a rozhodně patří ke Karlovým Varům jako najdeme tyto turistické koňské drožky ve Vídni, Innsbrucku a jinde. Je to pro mě určitý střípeček obrazu C:K. monarchie. Kůň je překrásné zvíře a patří do našich lázeňských měst zcela určitě.

Ale nejen lázeňská města dnes zdobí koňská spřežení. Spatřit je můžeme i v jiných částech západních Čech, např. v Plzni ještě v loni pivovarský koňský povoz rozvážel pivní sudy po městě. Teď už jezdí pouze v areálu pivovaru. Kočárové jízdy pak slouží při slavnostních jízdách na různých rančích, setkat se s nimi můžeme na vesnických nebo zámeckých svatbách a stále větší popularitu získávají soutěže koňských spřežení, které jsou vynikající ukázkou dokonalé souhry člověka a koně.