Polyfon byl obdobou jukeboxu hostinců 19. a počátku 20. století

Přesné datum výroby polyfonu v plzeňském muzeu není známo. Přístroj byl vyroben v Lipsku firmou na hudební skříně, která vznikla v roce 1885, čili tento konkrétní kus může být starý 100-120 let. „Dřív vítal návštěvníky při každém otevření dveří, ale abychom mu už trošku ulevili, pouštíme ho jen při oslavných příležitostech a když je o to velký zájem,“ uvedl konzervátor Pivovarského muzea Miroslav Hořánek.

Dobový jukebox tehdejší populární hudby

Polyfon je v současnosti umístěn v expozici zvané Tázlerka, což má připomínat jednu z historických hospod. „Tady působil ve 20. letech František Tázler, někdejší mistr Evropy v řecko-římském zápase, a ten tady provozoval hospodu. Do takové hospody patřil právě polyfon jako zařízení na reprodukovanou hudbu,“ vysvětlila archivářka muzea Jana Domanická.

Polyfony a další typy hracích skříní byly v 19. a ještě na počátku 20. století velmi oblíbené, jelikož se nemusel sejít živý orchestr, a přesto si lidé mohli poslechnout tehdy populární hudbu. Mezi tu můžeme zařadit například Straussovy valčíky, nebo třeba hudbu skladatele Richarda Wagnera. Tedy obecně to, co dnes považujeme za hudbu klasickou.

Vzhled a princip fungování

V případě polyfonu, který je umístěn v plzeňském Pivovarském muzeu, se jedná o více jak 2 metry vysokou dřevěnou skříň s krásnými řezbami. Uprostřed se nachází prosklená část, kterou je vidět dovnitř na kotouč. „Tento polyfon funguje jako velký hodinářský stroj. Je tam obrovské péro, které se před každou skladbou musí natočit klikou. Zvuk se přenáší tak, že je tam ocelový kotouč, který v sobě má vysekané perforované otvory, do kterých zapadají ocelové jazýčky. Tím, jak se rozechvívají, vzniká mnohohlasý polyfonní zvuk. Dojem je opravdu nádherný,“ popsal princip fungování přístroje Miroslav Hořánek.