Potutelný

Slovo potutelně je ve slovotvorném vztahu k přídavnému jménu potutelný, které je odvozeno od slovesa tutlat a označuje vlastnost toho, kdo něco zatajuje, tutlá. Jde o slovo, které je dokládáno již v období staročeském s významem jinotajný, utajující, skrývající. Podobný význam a původ má i přídavné jméno poťouchlý. Obě slova původně označovala negativní charakterovou vlastnost člověka, který je neupřímný, potměšilý, zle lstivý. Ve vývoji došlo k posunu významu, k jeho melioraci, tedy zlepšení: postupně se k původnímu významu přidává i význam další: člověk, který je laškovný, šibalský, šelmovský. Takový, který dělá věc sice skrytě, lstivě, ale bez zlého úmyslu. Vidíme to např. ve významu potutelný úsměv nebo potutelné oči. Tento vývoj významu můžeme sledovat v českých výkladových slovnících 20. století, v Příručním slovníku jazyka českého a v Slovníku spisovného jazyka českého.

Říkala jste, že potutelný je odvozeno od slovesa tutlat. Jakého původu je tutlat?

Sloveso tutlat je pravděpodobně slovo vzniklé z útvaru s expresivním významem, při jehož vzniku hrála roli zvuková podoba slova. Do této skupiny pak náležejí slovesa obsahující emocionálně námi vnímané hlásky jako p, m, l, r nebo š: patlat, matlat, šuškat, šišlat a jiná. Další podrobnosti bychom mohli vyhledat v etymologickém slovníku, v současnosti bych doporučila Český etymologický slovník Jiřího Rejzka.