Povědomí a podvědomí

17. únor 2014

K dnešnímu jazykovému koutku Helenu Chýlovou inspirovalo časté zaměňování dvou formálně podobných slov, která však mají zcela odlišný význam.

Taková slova nazýváme odborně paronyma. Většinou se jedná o slova cizího původu, která zaměníme buď z neznalosti, nebo v afektu. Můžeme se setkat se záměnou slov kosmický a kosmetický, skalp a skalpel, adoptovat nebo adaptovat.

Ale podvědomí a povědomí nejsou slova cizího původu.

To sice nejsou, ale zaměňují se velmi často, liší se formálně jen jednou hláskou. Včera jsme mohli slyšet od sportovního komentátora: tímto výkonem vstoupil český sportovec do podvědomí diváků. Autor určitě chtěl říci do povědomí diváků, chtěl vyjádřit, že se sportovec stane známým.

Kdyby nám sportovec vstoupil do podvědomí, tak bychom si jeho výkon nejspíše moc neuvědomovali. SSJČ definuje význam slova podvědomí jako to, co se ve vědomí nejasně projevuje, matné, nejasné vědomí; v psychologii oblast ne plně vědomé duševní činnosti. Psychologové dnes užívají i termín nevědomí. Můžeme tak mluvit o podvědomé touze jako o touze, kterou si zcela neuvědomujeme.

Pokud je podvědomí užíváno hlavně v souvislosti s psychologií, kdy užijeme slovo povědomí?

Např. chceme-li vyjádřit povšechnou vědomost o něčem, povědomí o podstatě přírodních jevů nebo vědomí vztahu k určitému společenství: národní, společenské povědomí. Pak se také sportovec nebo umělec zapíše do našeho povědomí.

autoři: Vladimír Šťovíček , Helena Chýlová
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.