Povídání o svatém Martinovi a nezbedných martíncích

Sv. Martin se narodil kolem roku 316 v Sabarii v Panonii v dnešním Maďarsku a kolem roku 397 byl pohřben v Candes-Saint-Martin ve střední Francii. Je patronem vojáků, pastýřů, vinařů, chudáků a žebráků, také koní a vůbec domácích zvířat. Jako syn římského vojáka loužil v armádě v Galii a šířil křesťanství.

Údajně založil v Ligugé ve Francii první klášter v západní Evropě. Roku 371 byl zvolen biskupem v Toursu. Podle legendy se mu ve snu zjevil Kristus poté, co v zimě rozťal svůj plášť a daroval z něho půlku třesoucímu se žebrákovi. Ze skromnosti se prý ale nechtěl ujmout biskupského úřadu. Před papežskými vyslanci, kteří jej o to přišli žádat, se schoval ve chlívku. Jeho úkryt však prozradilo kejhání hus.

Kaple a plášť

Legenda o sv. Martinovi připomněla jeho rozpůlený plášť – latinsky capa – uctívaný jako relikvie. Místo, kde byl uchováván – latinsky capella – je od jeho doby všeobecně používáno jako název pro malou svatyni, kapli.

Z Francie se kult sv. Martina rozšířil na východ a sever Evropy, v českých zemích je pěstován od středověku. Jemu zasvěcený kostel je od roku 1178 v Praze na Starém Městě. Na obrazech bývá Martin zpodobněn jako biskup s husou v ruce nebo jako římský voják na bílém koni, který podává svůj plášť žebrákovi.

Termín změny služby

Martinský svátek byl v lidové kultuře důležitým mezníkem v ohledu ekonomicko-právním. Uzavíral se hospodářský rok, byli vypláceni obecní služebníci, zvlášť pastýři. Při této příležitosti se konaly obecní hromady. Ve starších dobách to byl termín, k němuž čeledíni a děvečky měnili službu u sedláků. Poddaní v tento den odváděli vrchnosti dávky v drůbeži, obyčejně opět v husách.

Peklo se pečivo rohlíkového tvaru plněné mákem, povidly nebo mrkví, určené jako výslužka pastýřům a čeledi, dětem obcházejícím po koledě, nebo jako dárek mládencům od děvčat.

Jak to bylo s martínky a husou

Služebníci hledající nové místo si na den sv. Martina 11. listopadu vedli často hlučně a nevázaně. Proti tomuto martinkování vydávaly úřady četné zákazy, např. 1598 za Rudolfa II. Přeneseně znamenal martínek v 15. a 16. století tolik co hodovník, rozmařilec a prostopášník. Z toho vychází výraz martinkovat ve smyslu „být na zahálce a hledat novou službu“.

Pečená husa se zelím|foto:Pixabay

Za martinky byli někde označováni všichni koledníci. V textu jedné z koled z 15. století požadují chudí žáci spolu s učiteli dárky, hlavně tučnou husu. To je i nejstarší zmínka o huse, obřadním jídle spojeném se dnem sv. Martina.

Drůbež předpovídá

Při svátečním obědě na den sv. Martina dostával nejmladší pomocník hospodáře na talíř husí křídlo, aby při práci lítal, starší pak stehno, aby běhal a nebyl líný, hospodář si ponechával část prsní kosti (tzv. kobylku), z níž předpovídal průběh nastávajícího zimního období. Bílá kost znamenala dlouhý mráz a sníh, do modra zbarvená mírnou a vlhkou zimu.

Blána z martinské husy se vkládala se do bot, aby nohy neomrzly, nepotily se a nenarostla kuří oka. A co teprve nové martinské víno! Hlučné hodování na den sv. Martina ukončovalo veselé období před adventním postem.