Pranostiky bereme jako samozřejmou součást jazyka
V naší řeči používáme velké množství stabilizovaných, ustálených, stereotypních obratů, které jsou situačně zakotveny. Obecně je označujeme jako frazémy, popř. jako idiomy, a obvykle je považujeme za samozřejmou, možná až všední součást jazyka.
Tato obrazná úsloví můžeme rozdělit do několika odlišných druhů, např. rčení, ustálená přirovnání, pořekadla a pranostiky.
Pranostika obvykle souvisí s počasím
Jako pranostiku označujeme výroky týkající se roční doby nebo počasí obvykle také v závislosti či souvislosti se zemědělskými pracemi. Do tohoto víceslovného stabilizovaného vyjádření uložili naši předkové dlouholetou zkušenost a také dlouholeté pozorování přírody. Slovo v češtině žije již od 16. století a jeho původní význam byl astrologická předpověď, postupně nabývalo dnešního významu. Pranostika je slovem pocházejícím ze středověké latiny, od prognostica, předpověď.
Známé pranostiky komentují propojení počasí a přírodní doby nebo přírodních jevů jako třeba: Březen – za kamna vlezem, duben – ještě tam budem nebo Na svatého Jiří vylézají hadi, štíři. Za zmínku stojí i pranostiky, ve kterých je uloženo dlouhodobé pozorování přírody, např. Únor bílý pole sílí, Medardova kápě čtyřicet dnů kape nebo Svatá Lucie noci upije a dne nepřidá.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
