Pranostiky bereme jako samozřejmou součást jazyka
V naší řeči používáme velké množství stabilizovaných, ustálených, stereotypních obratů, které jsou situačně zakotveny. Obecně je označujeme jako frazémy, popř. jako idiomy, a obvykle je považujeme za samozřejmou, možná až všední součást jazyka.
Tato obrazná úsloví můžeme rozdělit do několika odlišných druhů, např. rčení, ustálená přirovnání, pořekadla a pranostiky.
Pranostika obvykle souvisí s počasím
Jako pranostiku označujeme výroky týkající se roční doby nebo počasí obvykle také v závislosti či souvislosti se zemědělskými pracemi. Do tohoto víceslovného stabilizovaného vyjádření uložili naši předkové dlouholetou zkušenost a také dlouholeté pozorování přírody. Slovo v češtině žije již od 16. století a jeho původní význam byl astrologická předpověď, postupně nabývalo dnešního významu. Pranostika je slovem pocházejícím ze středověké latiny, od prognostica, předpověď.
Známé pranostiky komentují propojení počasí a přírodní doby nebo přírodních jevů jako třeba: Březen – za kamna vlezem, duben – ještě tam budem nebo Na svatého Jiří vylézají hadi, štíři. Za zmínku stojí i pranostiky, ve kterých je uloženo dlouhodobé pozorování přírody, např. Únor bílý pole sílí, Medardova kápě čtyřicet dnů kape nebo Svatá Lucie noci upije a dne nepřidá.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
