Přechodníky

r_2100x1400_regiony.png
6. říjen 2010
r_2100x1400_regiony.png
Když se řekne přechodník, napadne mě nejdřív souvislost s nějakou horskou květinou – přechodník, to bude něco jako rozchodník. Teprve pak si vzpomenu na šroubované věty z hodin českého jazyka na základní škole. Shrnuvši drobty se stolu do dlaně, babička vstala. Obvykle si spolu povídáme o tom, co je v češtině nového. Existuje vůbec něco, čím mohou být pro dnešního posluchače zajímavé přechodníky?
0:00
/
0:00

Přechodníky jsou mnohem zajímavější, než by se na první pohled zdálo. Dnes jsou možná dokonce zajímavější, než se mohly zdát našim rodičům a prarodičům. Ještě před dvaceti lety to vypadalo, že přechodníky jsou skutečně překonanou záležitostí. Ve školách se o nich učilo jen proto, aby žáci rozuměli textům ze starší české literatury. Současně se v učebnicích uvádělo (a dodnes se ve většině uvádí), že přechodník je knižní až archaický a před jeho použitím se dává přednost jiným jazykovým prostředkům. Také se obvykle dozvíme, že existují dva typy přechodníků, přechodník přítomný, vytvářený od sloves vidu nedokonavého (např. Čtouc smutný dopis, matka plakala.) a přechodník minulý, tvořený od dokonavých sloves (např. Rozpoznav svou dceru, vrhl se otec do davu.). Ukazuje se však, že zvlášť přechodník přítomný se v poslední době užívá stále častěji, a ani přechodník minulý není tak mrtev, jak se před dvaceti lety zdálo. Také nemůžeme s čistým svědomím tvrdit, že existují jen dva typy přechodníků, i když v mnoha učebnicích se ostatní kombinace považují za chybné.

Rozumím tomu správně, že existují i jiné typy přechodníků než jen přítomný a minulý? A proč se v současné češtině přechodníky vůbec ještě uplatňují?

Možná, že vyšší výskyt přechodníků souvisí s přílivem překladových textů z angličtiny. V angličtině je přechodník jedním z nejefektivnějších prostředků zhuštění textu. Jediným slovesným tvarem se vyjádří děj, který by jinak musel být opsán vedlejší větou (stejně jako to děláme běžně v češtině). V době zrychlené komunikace je nám každá vteřinka dobrá. Přechodník má navíc schopnost rozlišit současnost nebo nesoučasnost dvou dějů. V češtině existují vlastně čtyři různé kombinace takových dějů. O dvou z nich jsme už mluvili, další možnou kombinací je přechodník přítomný od sloves dokonavých (někdy se mu také říká přechodník budoucí) – ten vyjadřuje předčasnost budoucího děje před jiným dějem – např. Vyzbrojíce své muže, vrhnou se velitelé do boje. – neboli Až vyzbrojí své muže, vrhnou se do boje. Jazyková poradna Ústavu pro jazyk český uvádí na svých stránkách ještě i čtvrtou možnost – přechodník minulý nedokonavých sloves, který vyjadřuje současnost dějů v minulosti – cituji příklad: Pokuřovavši cigaretu, psala dopis. (tj. pokuřovala a zároveň psala dopis). Poslední dva typy přechodníků jsou opravdu málo četné a mnozí autoři učebnic je vnímají jako chybně utvořené. Přechodníky se objevují např. v brakové literatuře pro mládež. Bohužel překladatelé často nedokážou vytvořit správný tvar přechodníku. Podle mého názoru by bylo velice užitečné neprezentovat ve školách přechodník jako okrajový jev jazykového systému, ale spíš o něm hovořit právě ve vztahu k angličtině nebo dalším cizím jazykům, ve kterých se běžně používá. Nejde o to, abychom všichni začali používat přechodníky v běžné mluvě, zkracujíce naše projevy a tváříce se při tom jako vzdělanci. K tomu přechodníky určitě nesměřují. Spíš jde o to, abychom začali k tomuto jazykovému prostředku přistupovat bez předsudků a informovaně. Abychom se ho naučili správně a hlavně vhodně používat zejména v psaných textech a přijali myšlenku, že přechodník se nám může za jistých okolností hodit, a vůbec nemusí působit v textu archaicky. Koneckonců, praxe současné překladové literatury je toho dokladem, ať se nám to líbí, nebo ne.

Spustit audio
autoři: Vladimír Šťovíček, Růžena Písková