Přečíslování

23. září 2002
Publicistika

Přečíslování telefonů se dotklo každého z nás, tedy i autora fejetonu Jiřího Tomáše Blažka: Volal mi v sobotu večer kolega Vaculík Ondřej a řekl mi toto: "Protože se vzhledem k přečíslování telefonů my dva slyšíme zřejmě naposledy, musel jsem ti ještě zavolat a zároveň se tak s tebou i rozloučit." Opáčil jsem, že se zřejmě nejenom slyšíme naposledy, ale možná i vidíme naposledy, protože jinak než po telefonu jsme si dosud nedomluvili žádnou pracovní nebo osobní schůzku. Teprve po tomto rozhovoru jsem si s plnou vážností uvědomil dopad procesu, který začal vyhrožováním různých telefonistů už před několika měsíci, když vám například na informacích při každé žádosti opakovali, že: "pokud chcete znát telefonní čísla po velkém přečíslování dvacátého prvního září?" a tak dále. Tak dlouho nám tu změnu všichni tak otravně připomínali, až jsem na to málem zapomněl. Najednou to tady vážně je; každý kdo má telefon, má jiné číslo.

Kdo na tom vydělá, to by mohli být numerologové, kteří nečekaně dostali miliony šancí na nové rozklady a předpovědi, na nové osudy. Víte, ona to není legrace, mít najednou úplně jiný číselný začátek stanice, jiný počet jednotek v telefonním čísle a jiný jejich součet. Tohle může zásadně změnit další pohyb osoby mezi štěstím, smůlou, nadějí. Mezi hvězdami. Numerologové, ti rozhodně vydělat mohou, ale nejenom oni. Všichni tak trochu proděláme, třeba na tom, že se teď prvních pár dní někam hned nedovoláme, ale z toho samého důvodu vyděláme na tom, že se nám nedovolají ti, kteří na tom prodělají. Na nových vizitkách vydělají tiskárny, písmomalíři, kdekdo, ovšem u mobilních telefonů to už taková sláva nebude, protože tam stačí škrtnout nulu.

Vážnost situace jsem pochopil v okamžiku, kdy jsem si uvědomil, kolik čísel musím opravit v paměti mobilu, kolik čísel úplně změnit na předvolbě faxu a že nesmím zapomenout přečíslovat modem, abych se nejenom dovolal, ale i dopsal kam chci. Kam budu chtít, protože ještě jsem nenašel odvahu vyzkoušet novou síť. Ano, máme úplně novou síť čísel. A tak mě napadlo, co asi bude s těmi starými. Pamatuji si své první telefonní číslo, naše číslo domů. Čtyřicet pět dvanáct to bylo, a pokud si vzpomínám na domov svých rodičů, kde jsem bral rozum a první telefonické hovory, tak pokud jdu vzpomínkami kolem stolku s telefonem, vždycky se mi to čtyřicet pět dvanáct automaticky vybaví. Jako předvolba ke všem mým dalším telefonním číslům.

Logo

Proto si říkám, když se ptám na to, co asi bude s těmi starými a nepotřebnými čísly, že nejsou a nebudou nikdy stará a nepotřebná. Důležitá budou, protože i s nimi vyrůstaly děti, co braly rozum a první telefonické hovory u nějakého jejich čtyřicet pět dvanáct. Ano, přečíslovali nám telefony a s kolegou Vaculíkem Ondřejem jsme se báli oprávněně, protože jsme si vědomi našich technických nedokonalostí a logických nedokonavostí. Když bude nejhůř, říkám si, zavolám na své první číslo, kde to vezme můj tehdy (a pro mě i teď) mladý táta, který mně v tom nenechá, no.

Abych ale řekl pravdu, největší strach jsem měl z toho, že ti chytráci stanovili termín přečíslování na úplněk. To je moc nebezpečná doba i pro daleko menší zákroky. Ale já vím, proč to tak naplánovali. To kdyby se sami nemohli dovolat do elektráren, že jim ústředna vyhodila pojistky a tak nevidí na ty svorky a banánky, kterými to přepínali. Že to je dnes digitálně, říkáte? Já vím, neznám půvabnější součástku, než je digitální banánek...

Logo
Spustit audio