Prefa Přeštice

Druhá světová válka nechala i na západě Čech obrovské materiální škody. Zničené budovy bylo třeba nahradit novými a lidé potřebovali nové bydlení. Vznikla řada stavebních firem, které ale brzy po únorovém převzetí moci komunisty přestaly existovat. Na konci roku 1948 byly všechny znárodněné stavební firmy začleněny do nově vytvořeného národního podniku Československé stavební závody a jedna z výroben betonářského zboží vznikla i v západočeských Přešticích. Kromě zastaralé cihelny tu nebyl žádný průmysl a dokonce ani suroviny, přesto se tu začaly dělat jednoduché stavební prvky jako betonové stropní překlady nebo betonové desky. Dál pokračuje Bohuslav Primas, který v podniku pracoval od roku 1961.

Bohuslav Primas :
Tehdy se rozhodlo, na vyšších místech pochopitelně, že se tady něco postaví, a tak se tady postavila Prefa. Ačkoliv tady ty zdroje toho kameniva nebyly, všechno se muselo dovážet, většinou teda z jihočeského kraje, tam z Chlumu u Třeboně a tam, cement, ten se vozil ze Dvora Králové, no a ocel pochopitelně ze železáren, ať už Kladno nebo Ostrava nebo Vítkovice, ale nebyl tady v tej době vlastně ani odbyt toho zboží. Když se to vyrobí, tak by se to mělo v místě pokud možno taky prodat, že jo, ale to tady taky nebylo. A nejbližším, takovým největším spotřebitelem našich výrobků byly Pozemní stavby Plzeň, respektive Pozemní stavby Karlovy Vary anebo Pozemní stavby České Budějovice.

Rokem 1959 se začala psát historie národního podniku Prefa Přeštice, který spadal pod Generální ředitelství prefabrikátů se sídlem v Bratislavě. To už bylo součástí Prefy také několik dalších provozoven, například v Chebu, Karlových Varech, Toužimi, ale také ve Zbůchu, Ražicích nebo Písku. V době největšího rozkvětu měl podnik více než dva tisíce zaměstnanců ve dvou desítkách provozoven v západočeském kraji, jihočeském kraji a Praze. Základní závod byl ale v Přešticích. Obrovský areál měl několik hektarů a našli byste ho na okraji města, na pravé straně silnice při příjezdu od Plzně. Byla v něm výrobna betonářského zboží, celopodniková doprava, učňovské středisko i celozávodní dílny. Dohromady asi šest set zaměstnanců, kteří vyráběli prefabrikáty například pro nově stavěná plzeňská sídliště.

Bohuslav Primas :
Kompletně od Slovan, přes Bory až po Lochotín, Košutku, posledních deset let nebo 15 let jsme vyráběli kromě těch vodorovnejch konstrukcí, jak jsem říkal stropy, schodiště, také železobetonová bytová jádra. Tehdy to byl celkem hit, protože se do té doby používala umakartová bytová jádra, které nevyhovovaly a nebyly ani hygienické a my jsme potom dělali rúzné takové stavby, které se trochu vymykaly běžné prefabrikaci. Byly to třeba Dům kultury v Plzni, tak celý obvodový plášť, kompletně je tady od nás z Přeštic. Nebo jsme dělali stavby nemocnice Bulovka, tam onkologický pavilon. Nebo v Praze Hotel Praha nebo Dům kultury v Praze, na to jsme dělali taky věci, takže se dělaly takové specialitky, které byly velmi hezké, no. Ale kooperovalo se to nejen z Přeštic, tyhlety věci, hodně se toho dělalo ve Zbůchu, kde se dělal pohledový beton a hodně toho dělalo Veselí nad Lužnicí.

Vše se dělalo z betonových dílců formou takzvaného montovaného skeletu. Specialitou byla i betonová dlažba, chodníky nebo takzvaný terasový tedy leštěný a broušený beton, který se používal například na schodiště. Kromě toho se výroba zaměřila také na zemědělství, šlo například o kravíny, bramborárny nebo silážní jámy.

V sedmdesátých letech Prefa postavila pórobetonku v Chlumčanech, k níž se následně přidala stávající provozovna v Kaznějově a společně vyráběly zdící materiály. Roční produkce samotného přeštického závodu tehdy byla impozantní.

Bohuslav Primas :
Ke konci 80. let jsme vyrobili takové množství betonu, že by pokrylo plzeňské náměstí do výšky asi pěti metrů.

Podnik se v té době stal součástí Pozemních staveb Plzeň, ale záhy přišla sametová revoluce a podnik čekaly opět změny. V roce 1991 se z národního podniku stal státní, který pak v následných letech zažil dvě vlny kuponové privatizace. Během nich přešly jednotlivé provozovny do rukou soukromníků. Definitivní konec přeštické Prefy přišel v roce 98. Důvody zmiňuje Bohuslav Primas, který v podniku pracoval na několika postech a končil na pozici náměstka.

Bohuslav Primas :
Protože podnik neprosperoval, byly po něm dluhy, takže zaniknul. Pozdějc přišel zájemce, který koupil celý ten areál a všechno komplet zbořil, zůstala tam dneska jenom trafostanice a holá pláň. Byly tam ohromné jeřábové dráhy, krásné ty haly, ty garáže, ty věci ty kotelny, komín ohromnej beronovej, kterej se předtím stavěl, všecko padlo.



Do dnešních dnů v Přešticích přetrval jen takzvaný modrý dům, budova bývalého podnikového ředitelství, kde jsou dnes městské úřady. Ze všech závodů bývalé Prefy nakonec ten přeštický dopadl nejhůř. Ostatní fungují a jsou pochopitelně v soukromých rukou.